Vzhůru ke světluškám a ještě dál
Sarin Coyle
Byl pozdní večer, první Máj, ech, co to… nene, kdepak, byl listopadu čas! A naše drahá prefekta Ema nám zařídila výpravu do lesa. Psal se rok 2024, den připadl na 14. a to ihned po famfrpálovém tréninku, takže to bylo dosti náročné. Unavení jsme seskočili z košťat a šupajda do lesa.
Šlo nás tedy sedm statečných, jmenovitě: James, Westbox, Pitrys, Ema, Sarin, Princess a Denvlad.
V našem čele stála drahá madam a profesorka Barbara. Dozvěděli jsme se hned na kraji lesa, že plán zní prostě. Žádný není.
Ale nakonec padlo kouzelné slůvko - světlušky!!! Kde se vzaly, tu se vzaly, ale o tom za chvíli. A tak jsme vyrazili. Sedm statečných je vskutku parta šílená a podle toho taky probíhala konverzace, až se divím, že v tom lese ještě nějaké bytosti bydlí. Proběhla témata jako jídlo, diety a dokonce i to slovo na P padlo. Ale pevně věřím, že je nepotkáme. Dozvěděli jsme se od madam, že u světlušek létají jen kluci a holky sedí na zadku. A pak to začalo, Pitrys zlobil! No kdo by to do něj řekl, že? Strašil nám holky v lese! Házel jim to na P za krk. Ty vřískaly jak na lesy.
.
No a jak šel čas a my se toulali lesem, došli jsme k potůčku. Světýlka se mihotala, kam jen oko dolétlo. Byla to nádhera!
Mimochodem, celou cestu nás doprovázel hlas Hlav, jak se handrkují o blbinách. Došli jsme na dosah té zářící krásy a téměř všichni začali lovit světlušky do sklenic. Ukázalo se, že madam ohledně kluků a holek říkala pravdu. Sarina napadla jedna otázka, ale měl strach se zeptat. Pokud čtenáři máš odvahu, zeptej se ho na to! Jeho sovinec je ti otevřen.
Ale dál.
Během lovu byla i jedna světluška pojmenovaná. Chcete vědět jak? Zeptejte se Emy. I její sovinec čeká. Popošli jsme kousek dál a pak se stalo nemyslitelné.
Potkali jsme tvora na P. To se fakt stát nemělo. Byl to šok, tolik mrtvých! Teda omdlených. Jako první se skácela na zem Ema. Jen to žuchlo. Situaci nám ale zachránil překrásný kentaur, který se zničehonic zjevil a tvor na P tak zabalil svých osm končetin a osm očí a zmizel. Ten kentaur byl takový divný, zamyšlený, stále hleděl na oblohu a ani si nejsem jist, zda nás vnímal. Pak jsme si sedli k potůčku, napili se čiré vody (plavaly v ní larvy, ale to prý nevadí) dostali od madam lízátka, za statečnost, chutnala moc dobře. Bylo legrační, jak má někdo růžový jazyk, někdo zase modrý. Smáli jsme se, sledovali světlušky ve skleničkách. Pak už mám trochu mlhu - něco křuplo. Pitrys si zlomil nohu a pak bylo nějaké plump a byl jsem na zemi ve Velké síni. A na mně ležela Ema. Každopádně moje druhá výprava se vážně povedla. A těším se na další!
Komentáře
Přehled komentářů