Poznáváme Nebelvírské: Christina Elizabeth Stark

Lidi si častokrát myslí, že všechno vím! - směje se - Ale já jsem věčně mimo a kdo mě aspoň trochu zná (třeba ze srazů), tak ví, že já nikdy nic nevím. Důležité informace kolem mě jaksi proplouvají a většinou jsem ta poslední, u které by kdokoliv hledal nějaké infošky.

Ještě než jsem se poznala s manželem, tak jsem měla černého kocoura Pumouše. Ten byl prostě úžasný! - zasní se - Byl to takový můj první větší mazlíček (tedy ne do velikosti), protože jsem se o něj už naplno starala jen já – žádná nalezená micka z ulice, které jsme prostě jen dali zbytky do misky (jak to běžně na dědině bývá). Zažila jsem s ním i první návštěvu veteriny, když byl nemocný. Byla to taková moje velká kočičí láska. 

Tehdy nám utekl, když jsem jela na tábor. Byla jsem čtrnáct dní pryč a on se urazil, počůral nám dveře a odešel. Netuším, kdo si ho k sobě vzal, nebo kam zmizel, ale už jsem ho nikdy neviděla. A i po tolika letech na něj pořád myslím.

Čím jsem starší, tím se priority mění, a takové ty dřívější dětské plány, jako že chci umět létat nebo chci umět předpovídat budoucnost, nahradily reálnější přání a věci, které by mi skutečně mohly pomoct s tím, co dělám. Asi bych chtěla být víc ohebná, víc akrobaticky zdatná. Sport mi dělá radost – ráda plavu, dělám kraviny typu sebeobrana a umění boje... Ale taky se velice lehce zraním. Jsem docela nemotorná, často padám a pak si ubližuju. Asi bych měla ze sportu, a i ze sebe, větší radost, kdyby mě nebolel každý pád, nedělala si modřiny o hrany stolu a nerozhodil mě i jednoduchý kotrmelec.

Naučit se učit. Je to možná zvláštní, ale pamatuju si, že dřív jsem proplouvala školou bez větší snahy a se samými jedničkami. Na střední jsem zažila obrovské vystřízlivění a najednou jsem se bez problémů dostala mezi nejhorší studenty ze třídy. A pak jak nic maturita přede mnou. Učení na poslední chvíli, prokrastinace a nechuť nebyly zrovna fajn parťáci do života, ale bylo třeba si tím projít. Kdybych se tehdy nenaučila učit, nezvládla bych maturitu, nezvládla bych pak na vysoké bakaláře, pak inženýra a nebyla bych na doktorátu. Byla to cenná lekce a jedna z nejtěžších.

Mezi mudly mě odlišuje Hog, hraní her a zajímavé sporty. Možná i vzhled? Nejsem úplně typická ženská – než abych se namalovala a zašla třeba na nehty, tak raději trávím čas v posilovně. 

Na hradě mě odlišuje asi moje návrhařina a nápady na soutěže v Chryzantémě (přece jenom nás návrhářů není zas tolik).

Asi bych změnila možnost získávání bodů vzdělání a nějakých těch kouzel pro studenty. Jsem v rozšiřujícím studiu už nějaký ten pátek a už se moc nemám kam posouvat. CKÚ mám až na jedno všechna splněná, KOZU taky, předměty už mě nijak zvlášť neoslovují (jedině ty zbrusu nové), a nemám motivaci co dál. A zároveň vím, že s mým aktuálním aktivním životem bych neměla čas na své předměty a pravidelné plnění nějakých učitelských povinností. Asi mi na hradě prostě chybí něco pro nás věčné studenty. - směje se -

Mým velikým vzorem v návrhaření je madam Niam. Pořád ještě koukám na její oblečky, když si nejsem jistá, co a jak udělat. Taky obdivuju lidi s talentem na kreslení - ty, kterým to jde samo. Obdivuju madam Heky, jak nás všechny zvládá, je nekonfliktní, přátelská a velice šikovná ve všem, co dělá. Obdivuju všechny, co jsou ve vedení Nebelvíru a snaží se o zábavu, fungování koleje i přes svoje mudlovské životy. Snaží se dál, i když se třeba do jejich soutěže přihlásí jen jeden člověk, nebo dokonce nikdo. To je prostě úžasné!

Kromě našeho zmrzlinářství na Příčné musím uznat, že výýýbornou zmrzku dělají v Mutěnicích u nás na Moravě. Tuším, že se to jmenuje Retro cukrárna, nebo tak nějak. S mudlou jsme tam jezdívali na motorce. Nasoukat se do toho oblečení a helmy za to stálo!

Naživo těžko říct, asi nějaká vtipná rvačka, vtipný pád nebo neuvěřitelná místa, kde můžou zvířata spát. Ale miluju videa s vtipnými psy a kočkami na Instagramu! - směje se - Ty projíždím skoro každý den. Kdo by chtěl někdy rozesmát, stačí mi napsat, a pošlu nějaký poklad!

Většinou nad úkoly na druhý den. Nepoužívám to-do listy jako takové, ale většinou si sumíruju úkoly na daný den v hlavě. Večer pak projíždím hlavu jako nějaký to-do list a hledám, na co jsem zapomněla (vždy se něco najde) a co si přesouvám na druhý den. Čím důležitější věc, tím víc na to myslím, a kolikrát pak ani nemůžu spát.

Kafe! No a taky víno, ale to nevím, zda je vhodné takto veřejně uvádět. - směje se -

Mám, dokonce dvě. 

Mám fobii z pavouků, a to dost velikou. Obzvláště ty velké černé obludy ve sklepě jsou jako rudý transparent Nevstupovat! Nikdy mi žádný pavouk neublížil, nekousl mě. Racionálně to absolutně není nijak opodstatněné. Ale bojím se jich úplně neskutečně.

No a taky výšek. Stačí lanovka, velká trampolína a nebo větší houpačka a už mám žaludek na vodě. Rozhledny (když se dívám do dálky, ne pod sebe) mi ale zase tolik nevadí a letadla taky ne, takže těžko říct, v čem je problém.

Těžko říct, jsem trochu kombinace více věcí. 

Jsem vědec v akademické sféře (tedy snažím se jím být), a mým hlavním oborem je potravinářská chemie. Ale pracuju u vojáků, takže by se dalo říct, že jsem vlastně takový alchymista/lekvarista bystrozor. Tedy nelítám někde po poli (alespoň zatím ne), ale sedím v laboratoři a zkoumám všechno možné od kávy, až po různé způsoby konzervace potravin.

Neskutečně miluju Vánoce! Tradice se průběžné dost mění –  od dětství až teď po vlastní domácnost. Ale co se asi nikdy nezmění, je pečení cukroví, zpívání koled a vánoční pohádky.

Má nejoblíbenější postava je Hermiona, a určitě udělala taky obrovský pokrok, ale nic neočekávaného. Největší pokrok za mě udělal asi Draco Malfoy. Z rozmazleného aristokrata až po kluka, který někomu zachránil život, vybral si cestu mimo rodinné tradice a mimo to, co pro něj bylo snadné. Musel čelit jak posměvavým spolužákům, tak rodině. Nestal se zlým i přesto, že měl vše k dispozici, aby tomu tak bylo. Měl za úkol zabít Brumbála, a i přes jakési snahy to nakonec stejně nedokázal. A nemyslím si, že kvůli tomu, že by byl slaboch. Působil na mě spíš, jako že to vlastně nechce udělat, i když mu šlo o jeho život. 

Nijak extra tuto postavu nezbožňuju, a stejně si na ni vždy vzpomenu jako na fretku... Ale osobnostní růst, si myslím, že měl jeden z největších a čelil věcem, kterým málokdo čelil. 

Děkuji Christínce za všechny zodpovězené otázky a všem čtenářům, kteří dočetli až sem. 

Na shledanou v příštím díle Poznáváme Nebelvírské.