S koštětem a camrálem k novým přátelstvím

Ema, sportovec pouze duší: Když jsem spěchala na hřiště, těšila jsem se na holky. Už z dálky na mě mávaly, na některých tvářích jsem viděla velké překvapení. Co tam jako pro Merlina dělám? Lassie to v bráně moc slušelo. Je to moje patronče a vždy jsem si říkala, jak je to křehká dívka. V té bráně vypadala ale moc silně a ostatní holky na košťatech… jen jsem zírala. Chtěla jsem patřit mezi ně. Ale celkově to byl super pocit!

Ema, sportovec pouze duší: No dál, dál, sedla jsem na to své koště, co mi někdo dal k narozeninám (za což fakt děkuji) a vydala jsem se směr střelec číslo jedna vpravo. Tak mi to bylo řečeno, a jako poslušná opora týmu jsem tam prostě vlétla. Na pár individuálních trénincích jsem již byla, takže mě nepřekvapila výška ani vítr. Jo, to půjde, říkala jsem si. Pak si naše Lily stěžovala, že to nelítá k nám. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost, asi špatný směr větru, bo co. Lily ale vypadala dost frustrovaně. Pořád se mě ptala, zda chytám (čti klikám). Volala jsem, že ano (klikala jsem jak o život) a při tom jsem se snažila najít místo, kde by moje - můj - však víš co - dobře seděl na koštěti. Ono to totiž dost tlačí. Pak ale někdo rozkázal, abych slezla. Hele, to nebyl tak dlouhý trénink! To šlo! Slétla jsem na zem a bylo mi oznámeno, že nemám výbavu! A proto to nelítá nebo co. Pokrčila jsem rameny a nechala se navlíknout do sportovního obleku. Hoho! Slušelo mi to! Dali mi chrániče, helmu a! Super koště! Vau! Zvedlo se mi sebevědomí! Nedočkavě jsem znovu naskočila - vpravo, střelec jedna - a letěla vzhůru do oblak. To byla jiná jízda!

Ema, sportovec pouze duší: No to víš, že to mělo pokračování! Sice jsi tam byla, ale ty jsi to viděla ze svého pohledu. Takže! Nejprve si stěžují, že to nelítá. A víš co teď? Teď to lítalo jen na mě! To bylo strašné! Ty míče, balóny, camrály, potlouky, nebo co to bylo za nářadí, všechno se to motalo jenom kolem mě! Hlava nehlava, bum, prásk! Byla jsem v šoku. A do toho se kolem mě ozývalo: Piju! Piju! Piju! Tak dámy si pijí a já nic? Měla jsem hlad a žízeň a nikdo mi nedal ani kapku! V tom míčovém  zmatku se mě někdo ptal, zda mám za opaskem něco. To už jsem pěnila. Nedají mi najíst, napít, ohrožují mě míčema a ještě si mám utáhnout opasek? Jako vážně? Timeout!

Ema, sportovec pouze duší: No jeje! Takže dámy pily, já uhýbala míčům, co mi síly stačily. A pak… atriburátory! 

Ema, sportovec pouze duší: Tak to už dneska vím taky, ale když funíš, vítr se ti opírá do uší, vlasy ti létají do obličeje, já slyšela něco jiného. Takže atributy! No jo! Tým zjistil, že jsem měla špatně nastavené tyhle ty.. no. Takže míče byly u mě. Zase jsem slezla. (jídlo a pití nikde). Nastavovali mi atriburátory, tak, abych nebyla tak silná - tváří se důležitě - To se povedlo. Tenhle trénink je nějaký komplikovaný. To tak bude vždycky? Mimochodem, spíš jsem už byla unavená z toho, jak jsem létala nahoru a dolů. Než ze samotné hry. 

Ema, sportovec pouze duší: Co bylo dál? Dál? Chceš to vědět? Dál byl prosím konec tréninku. 

Dovětek: Pokud někteří lvíčkové ještě stále váhají, zda dojít na trénink, běžte. Vážně, neváhejte a přijďte. Nečekám, že ze mě bude Viktor Krum. Nechci být silná, úžasná a statečná. Na hřišti (a nejen tam), najdete skvělé lidi. Pomohou, poradí, vysvětlí. Na hřišti je skvělá atmosféra. Smích, legrace, vtipy, pohoda a především nádherná přátelství. To tam najdete. Na tom hřišti s obručemi, čerstvě posekanou trávou. A o to jde.