Famfrpálová drabble

To, že famfrpál patří neodmyslitelně k hradnímu životu, je více než jasné. Všichni si možná ještě pamatujeme na svůj úplně první kolejní trénink, který nám otevřel dveře k tomuto kouzelnickému sportu. Já si ho pamatuji. A pamatují si ho i někteří další hradní obyvatelé. Nejdříve jsem oslovila své nebelvírské spolužáky, ale nakonec jsem si řekla, proč bych se nemohla zeptat studentů z jiných kolejí? A proto vám také přináším vzpomínky kapitánek ostatních famrpálových týmů. Řekla jsem vzpomínky? No jistě! Málem bych zapomněla, že jsem požádala i některé studenty z prvních ročníků o to, aby mi napsali drabble na téma „Můj první kolejní trénink,“. Vzhledem k tomu, že ti ještě svůj první trénink neabsolvovali, berme to tak, že se jedná o jejich představu a moc doufám, že se jim splní!

A Zcela exkluzivně pro náš kolejní časopis nám také své pocity popsala naše skvělá prefektka Ema Talia. Ta nám však nepopsala svůj první kolejní famfrpálový trénink, nýbrž své první famfrpálové zranění. Můžeme se jen dohadovat, jestli je to ten hlavní důvod, proč tato talentovaná studentka nehraje famfrpál. Jestli bych však směla říct svůj názor, rozhodně bych řekla, že je to jedním z důvodů. Co si budeme povídat, famfrpál je opravdu brutální hra, kde se mohou stát občas opravdu ošklivé „nehody“ J.

Larkin Packová
nováček

Můj první famfrpálový trénink začal ve chvíli, kdy jsem si na sebe vzala famfrpálovou uniformu. Tehdy mi došlo, že jdu fakt hrát famfrpál.
Vzala jsem koště a na pokyn kapitána vyletěla do vzduchu.
Byl to báječný pocit. Vítr mi čechral vlasy a vidět svět z výšky také mělo svoje kouzlo.
Řekli mi, že mám hrát střelce. Chytat přihrávky od ostatních a snažit se dát gól. Snažila jsem se, jak to šlo. Moc úspěšná jsem v tom nebyla. Jako bych obě ruce měla levé. Ne a ne přihrávku zachytit. Natož dát gól. Nakonec se mi ale povedlo alespoň jeden míč chytit.

______

Ithildaria Kiersey
nováček

Vždy jsem snila o tom, že budu součástí Nebelvírského famfrpálového týmu, a dnes byl den mého prvního tréninku. Když jsem se blížila na hřiště, nemohla jsem se ubránit pocitu směsice vzrušení a nervozity. Nasedli jsme na košťata a vznesli jsme se do nebe. Pocit větru, který mi projížděl vlasy, a radost z toho, že jsem tak vysoko ve vzduchu, byl nepopsatelný. Navzdory výzvám bylo na hřišti cítit kamarádství. Vzájemně jsme se povzbuzovali, sdíleli strategie a fandili si. Byli jsme tým a to pouto udělalo ten rozdíl. Tohle byl jen začátek mé famfrpálové cesty a byla jsem odhodlána učinit Nebelvír hrdým.

______

Lassie Castleton
studentka 2. ročníku

Stála jsem uprostřed famfrpálového hřiště a v jedné ruce jsem pevně svírala oškubané školní koště a v druhé velkou odrážečskou pálku. Nemohla jsem se dočkat, až se konečně odrazím od smaragdového trávníku a vzlétnu vysoko vzhůru, až ke hvězdám. Jé hvězdičkýýýý.
Ne, to jsem opravdu nebyla už ve hvězdách. Než jsem se stihla odrazit od země, stihnul se mi od hlavy odrazit potlouk.
Kapitánka řekla, že mám jít na odrážeče a zkoušet nahánět potlouky.
Potlouky ale naháněly mě. A nakonec jsem omylem zasáhla sama sebe pálkou tak, až jsem se shodila z koštěte.
A takový byl začátek mé odrážečské kariéry.

______

Ema Talia
prefektka a největší odpůrce sportů

První trénink? Och, jako by to bylo včera. Víte, měla jsem krásnou představu. Jako Harry Potter. Ladně natáhnu ruku, koště mi vletí samo do dlaně, ucítím něžné brnění. Pak vyletím, vítr ve vlasech, budu ladná a obdivuhodná, za okny bude mávat madam kolejní, asi tak, jako McGonagallová. To bude něco! Tak jsem si narazila na hlavu přilbu, na ruce i nohy chrániče. Koště nebrnělo, leželo. Ohla jsem záda. Tak pojď! Chrániče tlačily. Když jsem vzlétla, vracela se mi snídaně. A z okna řvala madam Heky - Taliová dolů, chcete se zabít? A tak jsem usoudila, že nejlepší bude zůstat vášnivým fanouškem.

______

kapitánka havraspárského famfrpálového týmu

Mé první zranění se událo v mém prvním ročníku! Bylo to v půlce roku, kdy jsem ze střelce přešla na odrážeče. Jak jsem ještě neuměla odpalovat, tak jsem si špatně naplánovala odpaly a několikrát za tu hodinu mě poslal potlouk k zemi. Během kolejního tréninku mě poháněl adrenalin, a tak jsem žádnou bolest necítila. Avšak po KT mě bolel celý člověk! Kapitánka říkala, že je to prý normální, ale i tak jsem zašla k madam Oříšce na ošetřovnu. Po celém těle jsem měla modřiny, měla jsem podezření i na zlomenou ruku. Ale lékouzelnice mě uklidnila, že je to "jenom" naražené.

______

Enola Gatito
kapitánka zmijozelského famfrpálového týmu

Víte, co je horší než strach z rozřazování? Strach z prvního kolejního famfrpálového tréninku. Jejda, jak já se bála. Že mi to nepůjde, že to budu kazit ostatním, že pro mou neschopnost budu pak muset létat trestná kolečka až do půlnoci. Nemohla jsem se mýlit víc! Kapitánka a starší letci byli všichni velmi hodní, ochotní a měli s námi prváky pochopení. Navíc jsem velmi brzy zjistila, že kolejní tréninky jsou kromě drillu a posilování dovedností taky hlavně plné legrace a společného pokecu. No a dohromady je to prostě ideální skvěle fungující kombinace. Už aby to letos začalo! Nemůžu se dočkat!

______

Jane Oak
kapitánka nebelvírského famfrpálového týmu

Nadšeně luštím soupisku a zjišťuji, že na svém prvním tréninku budu odrážeč. Beru pálku do ruky a na nečisto si s ní zkouším pár odpalů. Věřím si, tohle zvládnu. Zvuk píšťaly oznamuje začátek tréninku. Slůvkem „Hop“ probouzím k životu půjčený Forcer. Nasedám a z Komety naučeným pohybem vystřeluji vzhůru. Až moc rychle uvědomuji si v zápětí. Snažím se jednou rukou přimět koště k poslušnosti. Létám při tom sem a tam po hřišti až se jednou konečně má dráha protne s dráhou potlouku. Nestihnu ani pozvednout pálku a schytávám úder do ramene. Tohle bude o dost těžší, než jsem si myslela.

______

Enid Bloom
kapitánka mrzimorského famfrpálového týmu

Na svůj první famfrpálový trénink jsem se už před začátkem sezóny těšila, ale zároveň jsem byla plná obav. Zapadnu mezi ostatní? Jaký post vyzkouším jako první? A půjde mi to vůbec?

Všechny moje obavy byly pryč během pár prvních minut tréninku. Panovala tam naprosto úžasná nálada a od začátku do konce byla zábava.

Věděla jsem, že jako první chci vyzkoušet post odrážeče (spoiler – jsem chytač). Chvíli mi trvalo přijít na správnou techniku jak zasáhnout terč, ale po pár pokusech jsem se zorientovala a trénink si užívala.

Hned jsem si famfrpál zamilovala, ale nikdy by mě nenapadlo kam až se posunu.

______

Ano, ano! Skvělá drabble, nemyslíte?

Pro některé z nás, hlavně pro nováčky, to bude nepochopitelné, ale musím říct, že všechny, kteří se rozhodli podělit o své zážitky, spojuje jedna věc. Jak příhodné, že o té věci nikdo z nich nepíše, že? Možná to byla pro nás samozřejmost, o kterou jsme pak přišli a krutě tak pocítili hněv jezerních lidí.