Leonardo
Už se vám někdy stalo, že jste přečetli knihu jedním dechem? Dovolte mi se s vámi podělit o jednu knihu, která mi vyrazila dech, obohatila znalosti a opravdu hodně překvapila. Pojďte se mnou nahlédnout do neskutečně zajímavého života Leonarda da Vinciho.
Tak to je ona, kniha, která mě naplnila obrovským překvapením, úžasem a informacemi, o kterých jsem neměla nejmenší tušení.
Jak jsem se k této knize dostala? Když jsem byla na brigádě u Svatého Munga, četl ji tam jeden pacient. Nesměle jsem nakoukla a po přečtení půl stránky jsem věděla, že ji musím mít. Okamžitě jsem utíkala do knihkupectví a pyšně jsem si ji odnesla domů. A začalo dobrodružství.
Když čtete knihu, něco čekáte. Pokud o ní ještě něco dopředu víte, jako já něco maličko o tomto skvostném umělci, těšíte se ještě více. A pak to začalo. Zírala jsem s otevřenými ústy, den co den ponořená do úchvatného životopisu, hltala jsem stránku za stránkou.
Tento životopis má neuvěřitelných 525 hustě popsaných stran. Kniha začíná dětstvím Leonarda, které bylo dosti spletité. To bych přeskočila. Kdo by nevěděl, že tento umělec psal zleva doprava. ALE! Leonardo byl levák, písmena otáčel, slova tvořil obráceně a vždy popsal pravou stranu a teprve poté až levou. Někteří si mysleli, že používal písmo jako šifru, aby své zápisky utajil, ale to není pravda. Jeho písmo se dalo celkem lehce číst, a to dokonce i bez zrcadla. A proč tak vůbec psal? To proto, aby si levou rukou nerozmazával to, co už napsal. Leváctví také ovlivnilo da Vinciho malířskou techniku - využíval totiž malířskou techniku zvanou sfumato. Jedná se o techniku, kdy malíři mohou zachytit předměty tak, jak se jeví našemu oku - tedy bez ostrých barevných přechodů. Výraz sfumato je odvozen od italského slova pro kouř. Přesněji řečeno - rozplývání - a postupné mizení kouře ve vzduchu.
Úchvatné!
Jak jsem se dále dočetla, Leonardo vždycky popsal každičké místo na papíře. Nemohl si dovolit plýtvat papírem, a tak pokryl doslova každičký centimetr roztodivnými kresbami, obráceným rukopisem bez ladu a skladu. Nacházíme na nich různé matematické výpočty, kresby, ptáky, stroje, vodní víry, srdeční chlopně – a to všechno dohromady na jednom papíře tak, jak mu to zrovna prolétalo hlavou. Fascinují mě poznámky: co všechno musí stihnout, co se všechno musí naučit, co všechno musí udělat a nad čím vším musí popřemýšlet.
O Leonardovi se tvrdí, že oplýval mimořádnou krásou a nekonečnou elegancí. Byl prý velmi okouzlující, přitažlivý, měl mnoho přátel a laskavou povahu. Oblékal se do velmi pestrých šatů a rád nosil růžové pláště. Největší potěšení mu přinášely koně, které měl moc rád a rád je maloval. Když se procházel po městě, kde někdo prodával ptáky, často za ně zaplatil, a pak je z klecí pouštěl ven na svobodu. Protože zvířata Leonardo miloval, po většinu svého života byl vegetariánem, našly se mnohé jeho nákupní seznamy, které prozradily, že do své domácnosti maso příliš nekupoval. Jeden přítel o něm prozradil, že by nezabil ani blechu.
Co se týče kreseb, nejraději Leonardo maloval starce a mladíky. Tyto kresby byly neskutečně přesné a do detailu propracované. Učil se také latinu, u které se ale dosti vztekal – to můžeme vidět na jednom pergamenu, kde měl napsaná latinská slovíčka a přes ně můžeme vidět naštvaný starcův obličej. Věnoval se i geometrii a opravdu hodně anatomii. Tu studoval ze zvědavosti, ale také proto, aby se zdokonalil v malování lidského těla. I v této oblasti si kladl mnoho otázek: proč se zavírá oční víčko, jak povytáhneme obočí, jak sešpulujeme rty, jak vzniká smích, jak se projevuje úžas, co je kýchání, zívání, křeč, únava, hlad nebo třeba žízeň.
Leonardovou mimořádnou předností a schopností bylo umění pozorovat. Nebyl to nějaký kouzelný dar, ale výsledek jeho vlastního snažení. Pro mě samotnou byla hodně zajímavá maličká kapitola - Popiš jazyk datla – datel dokáže natáhnout jazyk více než na trojnásobek své délky, a když ho nepoužívá, zatáhne ho do lebky. Není důvod, proč byste tohle všechno měli vědět, a ani tuto informaci ve svém běžném životě nijak nevyužijete. Ale pro Leonarda to bylo absolutně něco jiného. Chtěl to vědět, chtěl to znát, chtěl to namalovat a neúnavně hledal dál a dál.
Leonardo načrtl několik studií chytré válečné techniky, jako například shazování obléhacích žebříků a měl v tomto odvětví mnoho dalších nápadů. Tyto nápady však uskutečněny nebyly. Leonardo se sice tomuto oboru dosti věnoval, ale stejně více tíhnul k malířství a přírodě.
Byl fascinovaný vodou. Snažil se ji co nejlépe namalovat, přiblížit se všem jejím dějům a vlastnostem. Pro města vymýšlel mnoho vodních kanálů a mechanismů, aby bylo město čistější, aby byly odváděny stoky. Mnohé plány však skončily jenom v šuplíku. Což byla veliká škoda.
Na tomto skvostu začal pracovat v roce 1503. Toto dílo se našlo v jeho dílně, když zemřel. Jedná se o topolovou desku s mnoha vrstvami jemných olejových tahů nanášených po mnoho a mnoho let, a proto se Leonardovi říká mnohovrstvý génius.
Citace z knihy: "Co začalo jako portrét mladé manželky obchodníka s hedvábím, se vyvinulo ve snahu zobrazit spletité lidské emoce, vyjádřené tajuplným náznakem úsměvu a také propojit povahu člověka s povahou kosmu. Krajina její duše a krajina duše přírody jsou tak neoddělitelně provázány."
Mona Lisa se nestala nejslavnějším obrazem na světě nějakou náhodou, ale je to kvůli tomu, že si k ní pozorovatelé dokázali vytvořit emoční pouto. Vyvolává totiž složitou sérii psychologických reakcí, které projevuje i ona sama. Mona Lisa je prostě jedinečná, jako sám Leonardo.
Leonardo byl rozhodně veliký génius, důkazem jeho lidskosti je dlouhá řada nedokončených projektů, jako je například hliněný model koně, výjev z klanění Tří králů, různé létající stroje, které nikdy nedokončil, tanky, které nikdy nebojovaly či řeky, které nikdy neodklonil.
Leonardo byl vášnivý, snoubila se v něm hravost s posedlostí. Věnoval se také studii zkamenělin ptáků, věnoval se studiu optiky, botaniky, geologie, vodních proudů a zbraní. Měl schopnost kombinovat umění s vědou. Poznatky ze studia světla a optiky přenesl do malířství a díky tomu mistrně zvládl stínování a perspektivu. Když byl mladý, věnoval se výzkumu ze zvědavosti a pro malířskou tvorbu, čím byl ale starší, věnoval se tomuto všemu z čiré radosti.
Líbí se mi jeho obyčejné otázky – Proč je obloha modrá, proč je ryba ve vodě rychlejší než pták ve vzduchu a podobně. Byl génius, neskutečně hravý, tvůrčí v mnoha oborech, často fantazíroval. Celkově napsal více než 7200 stran poznámek a skic a některé se zázračně dochovaly dodnes.
Da Vinci byl lidský, svérázný, hravý a velice často nesoustředěný. Jeho krásná myšlenka zní: Buďte zvědaví, neúnavně zvědaví.
Tato kniha je pro mě veliký poklad. Ani by mě nenapadlo, jaký Leonardo vlastně mohl být, do teď jsem v něm viděla pouze čistý talent. Jsem šťastná, že jsem si něco přečetla nejen o jeho nádherných dílech, ale zejména o jeho životě. Je to opravdu nádherný a spletitý život. Kéž se i vám do rukou dostanou knihy, které vás příjemně osloví. Pro Lví tlapou Ema Talia
Komentáře
Přehled komentářů
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz