23. okénko - Advent s vůní kávy – část třetí

Eillen McFir Elat

Šestnáctý den jsme s chuťovými pohárky vyrazili na výlet do Indie, do oblasti Chikmagalur, která dříve patřila do království Mysore. V této oblasti se káva pěstuje v přirozeném stínu lesních stromů. Navíc se tu krom kávovníků pěstuje i vanilka, pepř a různé druhy ořechů – které zřejmě mají i vliv na výslednou chuť kávy, neboť v té by měly být k poznání lískové ořechy, mandle a sladké rozinky.

Dle popisu je káva „nádherně pikantní“. Ale pro mě byla zklamáním. Vůně zrn byla jemná a lákala k ochutnání. Jenže očekávání nebylo naplněno. To, že jsem poprvé nedokázala odhalit žádnou z popisovaných chutí, bych neřešila. Ale celkově mi přišla káva taková nijaká – chuťově absolutně nevýrazná. Skoro bych ani nepoznala, že piji kávu… Mudla byl tentokrát spokojený a dle něj se jednalo o „takový kávový průměr“, čemuž odpovídalo i jeho hodnocení tří hvězd. Zato u mě to byla stěží jedna, a to jen za vůní při přípravě kávy. Celkově si tedy káva odnesla dvě z pěti hvězd.

Sedmnáctý den byl ve znamení malého shonu. Vzhledem k tomu, že jsem potřebovala nakoupit na pečení pro sobotní návštěvu a večer k tomu měla Vánoční běh v pivovaru, byl den lehce rozlítaný. I tak se našel čas, přesněji řečeno klidná půlhodina, na kávu.

Tentokrát jsme zavítali do Indonésie do místa zvaného Gayo Highlands ve středním Acehu, a to na farmu Orang Utan Project Coffee. Pěstitelem této farmy se může stát jen ten, kdo dodržuje striktní pravidla: žádné používání chemikálií a umělých hnojiv; zavázání se, že nikdy nevykácí prales pro rozšíření orné půdy; zavázání se, že nebude lovit, chytat ani jinak obchodovat s chráněnými druhy živočichů nebo rostlin.

Tato farma připravila do kalendáře směs z odrůd Tim Tim a Ateng. V kávě by mělo být poznat karamel, jablka a hořkou čokoládu. Jablečná chuť je opravdu znatelná na první napití. Karamelem káva jen lehoulince voní. A co se hořké čokolády týká – jako tradičně u čokolády už začíná být i u nás zvykem – nebyla v kávě ani jedním z nás odhalena. Chuť kávy byla jemně nakyslá (jablko) a celkově se zařadila mezi slabší průměr. Hodnocení si od nás získala 2,5 z pěti hvězd.

Osmnáctý prosinec byl ve znamení absolutního chaosu. Vstávalo se na budík, abychom stihli napéct pohoštění a uklidit byt. Ještě štěstí, že jsme měli dost rozumu a den předem si koupili oběd. I tak jsme se ale rozhodli, že si kávu dáme odpoledne, poté co návštěva odejde.

V kalendáři na nás čekala káva z farmy Sigri Estate nacházející se v údolí Waghi poblíž Mount Hanes Papui-Nové Guineji. Okolní půda je vulkanického původu, a je tedy velmi úrodná. Dle popisu se jedná o „pravou zimní kávu obsahující tóny koření, sladkých rozinek a šťavnatých jablek“, to vše má připomínat teplý jablečný závin. Ve směsi byly použity odrůdy Arusha, Maragogype, Bourbon a Typica.

Chuť kávy je opravdu jemná a vůně taková lehká, nevtíravá. Opravdu to navozuje pocit pohody a klidu. Osobně jsem tentokrát nerozeznala žádnou z chutí, snad jen slaboulinká nakyslost při polknutí doušku by mohla být tím jablkem. Ale oproti předchozímu dni je to tak nevýrazné, že si nejsem vůbec jistá. I přes neodhalené chutě si u nás káva získala 3,5 z pěti hvězd.

Neděle devatenáctého prosince byla opět ve znamení učení se zeměpisu. Na plechovce se skvěl nápis Timor Leste, což nám nic neříkalo. Strýček Google nám prozradil, že se jedná o Východní Timor, což mi též nic neříkalo. No aby ne, když prý svoji nezávislost získal v roce 2002.

Tentokrát se káva pěstovala na ve vesnicích Raimutin, Ermera a Atsabe a byla zpracována v mycí lince stanice Raimutin. Jedná se o odrůdy Hybrido de Timor a Moka Typica. Káva by měla mít příchuť cedru, lékořice a čokolády. Manžel poznamenal, že dřevo ještě nikdy nepil, tak ho asi ani nepozná. A nakonec – pro něj poprvé – nerozeznal jedinou příchuť. Mně se překvapivě podařilo v chuti nalézt čokoládu a i vůně byla něčím atypická. Zda to ale byl onen cedr, to nedokáži říct.

Chuť kávy byla jemná až slabá, s lehce hořkým dozvukem. Dle manžela „taková nijaká, měli jsme už lepší“. A tak si získala celkové hodnocení dvě z pěti hvězd.

Dvacátý den byl neplánovaně ve znamení Mexika. Nejprve k obědu objednané výborné buritto, abychom přišli domů a zjistili, že i káva nás čeká z této krásné země, z místa zvaného Yajalón. Káva se pěstuje v polostínu původních druhů stromů a jako hnojivo se používá výhradně drť z třešní kávových bobů, suché listí a dřevěný popel. Oblast Tulijá Tzeltal Chol má prý vysokou rozmanitost původní fauny, například kolibříků, mravenečníků, ocelotů a saraguátů.

V chuti kávy by mělo dle výrobce jít rozeznat tóny pomerančů, čokolády a sušenek a nabídl nám mix odrůd Bourbon, Marsellesa a Pacamara.

Zjišťuji, že pomalu začínám nacházet chuť čokolády, kterou jsem dříve neuměla odhalit (a tak se těším, až budu dopíjet kávu a znovu se snažit vše odhalit). Pomerančové tóny jsou skoro neznatelné a musíte kávu delší dobu poválet v ústech, aby se plně rozvinuly. Sušenky jsem měla pocit, že jsem odhalila spíše ve vůni, a to čerstvě po domletí kávy. Chuťově je to jedna z těch lepších káv a klidně bych si ihned dala druhý šálek. V hodnocení si získala krásné čtyři z pěti hvězd.

Jednadvacátého prosince jsme se s „nesnázemi“ vydali do Guatemaly. Nefungoval totiž QR kód. To se nám stalo už dva dny zpátky, tak jsem už v klidu věděla, jak si poradit, a na stránku se dostala i tak.

Káva byla pěstována na farmě Flor del Rosario, která se nachází v hlavním městě severní provincie Alta Verapaz, v Cobánu. Majitel chtěl původně chovat dobytek, ale kvůli strmému terénu se nakonec rozhodl pěstovat keře kávovníku. Vše se učil svépomocí. Byť má Flor del Rosario skoro 500 hektarů, jen necelých 150 slouží k pěstování kávy a zbytek je nedotčená tamní příroda, kde se nachází i vícepatrový vodopád La Cascada. Do směsi poskytl odrůdy Boubon a Catuai, měla by obsahovat příchutě mandlí, hrušek a pralinek.

Pralinky byly to první, co jsem ucítila hned po namletí kávy. Jemná sladkost, která vyvolávala chuť ochutnat kávu co nejdříve, a to i za cenu spáleného patra. Naštěstí jsem odolala, a tak jsem dokázala cítit i chuť mandlí jako takový dozvuk po polknutí. Při povalování kávy v ústech je lehoulince cítit i ovocná chuť, ale mám-li být upřímná, hrušku jsem v tom nepoznala (naštěstí pro mě). Celkově si od nás káva získala 2,5 z pěti hvězd.

Nebojte, nebudete ochuzeni ani o zbylé tři dny a celkové zhodnocení kalendáře.

---

Tentokráte se podařilo otevřít okénko Melise Pestré a získává nerozbalenou čokoládovou žabku. Gratuluji.

Další otázka se týká roku 2016. Kdo byl ilustrátorem přání Zelených Vánoc?

Komentáře

Přehled komentářů

Jů!

Napsal: Veronica N. Williamsová Dne: 23.12.2021 ve 19:47

Nikdo jiný než naše nadaná Alexa Spiderwicková! :)

Tip

Napsal: Ema Talia Dne: 23.12.2021 ve 12:48

Autorkou byla Alexa Spiderwicková

Tlapí drbna

I druhá úroveň Specialisty byla lvíčaty ulovena. Gratulujeme!
První Specialista uloven a lvíčata slaví. Nezbývá než popřát mnoho štěstí při lovení zbývajících úrovní.
Nováčci se v redakci zapracovávají. A tak Morthi dostal svůj vlastní trůn a Ary byla vypuštěna na pár chvil z klece. Naštěstí Emi sladký trůn je ošetřen kouzlem proti snězení, a tak v redakci vládne pohodová nálada.

Seznam členů redakce

Šéfredaktor:
Niobé Taíny
Zástupce šéfredaktora:
Simelie Mallorny

Korektor:
Morthimer White
Eillen McFir Elat
Freya Reeves

Redaktoři:
Arya Arcus
Barbara Turner
Ema Talia
Kapitán
Martin Matýsek
Pitrys Monty
Princess Star
Redakční skřítka Cida
Seraphine Elizabeth Thornfield
Una Vinona Flare

Web&design:
Charlie Taylor
Martin Matýsek

Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 9 + 4 (slovem)?
Akce