Život s čarodítětem II.

Když jsme se přihlásili s čarodítětem na karneval, který pořádá centrum, kam spolu chodíme, rozhodla jsem se, že se mezi mudly vydáme v tom pravém čarodějnickém. Kostým muselo mít nejen dítě, ale i rodiče. A já s Pedrem jsme tam byli oba. Protože jsem měla za to, že to bude plné broučků, berušek a princezen (což se také potvrdilo), ale taky jsem myslela, že se objeví trio Rumcajs, Manka a Cipísek, rozhodla jsem se, že z nás bude Harry, Hermiona a skřítek Dobby. Naopak překvapily kostýmy jako "pytlíky od čaje" nebo mudlovská sestřička či fotbalisti s roztleskávačkou.

A tak jsem čarodítěti musela ušít "povlak na polštář" a také připravit pořádné skřítkovské uši. Fakt, že jsem to opravdu šila, přikládám na fotce níže.

Čarodítě bylo ale před karnevalem lehce nevyspalé a trápila ho rýmička, takže na fotkách nevypadalo výjimečně zrovna vesele jako vždy, ale to nevadí. 

S mudlaty jsme si zahráli hry jako "židličky", děti plnily úkoly a dostávaly sladkosti (které stejně nakonec sní rodiče, protože se přece tak malým dětem nebudou dávat sladké bonbóny a lízátka, že ano :-D) a jako dárek dostaly větrník k zápichu do zahrádky.

Foto z přípravy hry židličky je níže, a protože mají mudlové plno blbostí a nařízení, tak v rámci zachování anonymity všech zúčastněných vyjma mého vlastního čarodítěte nedávám k dispozici na fotce obličeje ostatních, jejichž souhlas jsem si pro zveřejnění do tohoto článku nezískala.