Famfrpálová sezóna začala!

V pátek, 14.3. se konal první trénink sezony. Nemohl jsem se dočkat pátku a byl jsem zvědavý, jakou dostanu pozici. Chytače, odrážeče, brankáře nebo střelce? Já si moc přál být chytač. Viděl jsem se, jak číhám na zlatonku a pak ji bravurně chytám a ukončuju zápas.   

Před tréninkem jsem si půjčil z kolejního kumbálu koště, přilbu a chrániče. Škoda, že si nemůžu už koupit vlastní nebelvírský famfrpálový hábit. Zatím je to totiž nad mé finanční možnosti. 

Stále jsem nevěděl, kam mě kapitánka Lily postaví. Pět minut před tréninkem mi určili pozici chytače! Ono to vyšlo! Nebelvír se rozdělil na dva týmy: Lví letka a Lví smečka. Víc se mi líbil název Lví smečka, ale dostal jsem se nakonec do Lví letky.  

Druhý trénink proběhl 18.3., kdy jsem získal pozici střelce. Tentokrát jsme se rozdělili na týmy s názvem Bledule a Bledoule. Bledoule je divný název, že jo? Asi si budu muset v knihovně pročíst nějaké knihy, co se vůbec pod tím názvem skrývá. Já se dostal do Bledulí. Tentokrát náš tým prohrál 50:110. Snad jsme se aspoň trochu osvědčil i jako střelec. 

Na zatím posledním třetím tréninku se nás moc nesešlo. Snad tím, že byl pátek? Moc se mi líbil název týmu Devítky mečů, ale hned po té, co jsme začali hrát, někdo, snad to byla Angélica, vykřikl: “Martínku, ty jsi u mě v týmu!” Tak jsem po zahájení hry ještě zmateně přeběhl na druhou stranu hřiště. Družstvo Dvojky holí bylo početnější, chyběl nám jenom chytač, zato Dvěma mečům chyběli nejenom střelci, ale i brankář. To se pak panečku střílely góly. A já jsem byl právě střelec. Ani nás to pak už nebavilo. Nemohli jsme mít z těch gólů radost. Někdy uprostřed hry naše brankářka Agnes přešla do prázdné branky k soupeřům, aby si taky zahrála. Protože když tým Dva meče neměli střelce, tak ani nemohli dávat góly. Byl to zvláštní zápas. Ale všichni jsme vydrželi celé dvě hodiny na famfrpálovém hřišti, i když to nebyl úplně klasický trénink, nikdo to nevzdal. 

Moc se těším na další tréninky, ještě že můžeme trénovat dvakrát týdně.