Bojíte se tmy?

(Zdroj)

Ocitl ses uprostřed paloučku v neznámém lese. Vedle tebe hoří malé ohniště, ale je patrné, že oheň pomalu skomírá a nikde v okolí není žádné dřevo, kterým bys mohl přiložit. Světla pomalu ubývá a ty přemýšlíš, co dál.

Po chvilce si vzpomeneš na pergamen a rozbalíš ho. Vykoukne na tebe mandala, kterou je třeba vymalovat. Na kraji paloučku se začne něco třpytit. Rychle k tomu doběhneš a najdeš kouzelné pastelky, které září ve tmě. Ještě štěstí, protože oheň v tu chvíli úplně vyhasne…

(Větší rozlišení)

Poté, co obrázek vybarvíš, si říkáš, že jsi zbytečně ztrácel čas, který si mohl využít na hledání cesty zpět. Uklidíš si obrázek i s pastelkami do jedné z kapes a vyrazíš do lesa.

Hůlkou si vyčaruješ trochu světla, jen tak aby sis viděl pod nohy, ale ne víc. Netušíš, co v těchto lesích žije, a nechceš na sebe zbytečně upozorňovat. Cestou ti dochází, že možná budeš muset přenocovat i další noc, a tak raději začneš pomalu sbírat kousky zlámaných větví, které cestou najdeš.

Děsivé zvuky se ti zařezávají do uší, a ty se snažíš přemýšlet nad čímkoliv, čím bys zahnal svoji divokou představivost. Ale té už se nedá poručit, a přistihneš se, jak odříkáváš cosi strašidelného na rovných 200 slov. Či to snad je báseň o 16 slokách? Kdo ví. Žádné ze zvířat, které tě skrytě pozoruje, ti nerozumí ani slovo. 

Když dorazíš k dalšímu paloučku, vidíš připravené prázdné ohniště. Rychle do něj naskládáš nasbírané dříví a hůlkou se pokusíš vyčarovat jiskry. Ale nic se nestane. Zoufale se rozhlížíš kolem sebe, když tu spatříš ohnivce, kterak na tebe bez mrknutí oka kouká a olizuje se. Pomalu se k němu blížíš s rukou nataženou se sladkostmi, které si našel ve své kapse. Ohnivec je nedůvěřivě očichává, ale nakonec si nic nevybere.

„Musíš ho postrašit,“ ozve se skřehotavý hlas. Prudce se otočíš, ale nikoho nevidíš. Ve chvíli, kdy se ti podaří uklidnit se, začneš přemýšlet. Po chvíli zkusíš jedinou věc, která tě napadne. Ze všeho jedlého, co máš při sobě, vytvořit jídlo, které by alespoň působilo strašidelně. Ohnivec tvůj výtvor opět začne zkoumat. Bojíš se, že tě opět odmítne, ale on se s radostí zakousne a mezi žvýkáním soust odplivne jiskru do ohniště.

Ve chvíli, kdy vzplane plamen, se místo kolem tebe promění. Už tu nejsi sám, ale ve společnosti celé nebelvírské redakce a po boku ti stojí několik dalších spolužáků, kteří již také dokázali splnit úkoly.

(Zdroj)

„Věděli jsme, že máme hrad plný odvážných lidí,“ usmívá se šéftlapka. „A jestli krom večerního posezení u ohně a vyprávění si strašidelných příběhů, chcete nějakou drobnou odměnu, musíte nám ukázat, jak jste se poprali s úkoly. Udělali jste všechny nebo jen nějaké? Podle toho se rozhodneme, co vše vám dáme. Tak ukažte, jen se nestyďte. Oheň, při kterém si vše můžeme prohlížet, tu bude hořet do 31.10.2024.“

Skřítka vyjde ze stínu a bere si od všech vypracování, která pak lusknutím prstů posílá na lvi.tlapou@gmail.com