Poznáváme Nebelvírské: Beteramis Athenodoros

To je tajné. Bylo toho víc, a reálně mi k něčemu byla až ta poslední. Mám-li ale šířit osvětu, tak tedy děti, nechoďte na humanitní školy. Pokud s nimi vůbec seženete práci, nebude asi nejlíp placená. Je to jen mrhání vaší energií, časem i talentem – jděte raději na techniku nebo na přírodní vědy, ač se vám to zatím třeba nezdá jako nejlepší nápad. Jednou za to budete rádi.

Určitě, já se snesu s každým. - směje se -

To nevím, auta mě moc nezajímají.

Pracuji v lékárně na Příčné ulici.

No upřímně doufám, že stále na Hogu. - směje se -

Předání meče Godrika Nebelvíra do Harryho rukou.

Bohužel.

Byla jsem na výletě v hlubokých lesích, roklích a jeskyních, a vyšlo mi krásné počasí!

Snažím se chodit přesně. Rozhodně ne dřív.

To je těžké, nevím. Obecně jsem velmi nedůvěřivá. Druhý mi musí opakovaně prokázat, že se na něj můžu spolehnout. Ideálně i v různých směrech, než mu začnu věřit. Ovšem pokud naopak mou důvěru zklame, zpět už ji asi nikdy nezíská.

Rozhodně kočky.

Na spoustu. Na výtvarku a do pěveckého sboru, pár let jsem chodila k učitelce na hru na kytaru. Tohle všechno mi šlo a bavilo mě to. Pak tu byly sportovní kroužky – krasobruslení, gymnastika, plavání, košíková. To mě nebavilo, a byla jsem v tom strašná. Ale byla jsem tlustá holčička, a moje maminka chtěla, abych to „vyběhala“... Což mimochodem vůbec nezabíralo.

Přímost, laskavost, schopnost postavit se za správnou věc proti všem.

Byla jsem o dost tlustší. Jinak jsem, myslím, zase tak moc jiná nebyla – což je patrně dané tím, že už nejsem moc mladá, takže se v čase měním jen málo.

Ajaj, tak to nevím. Je tu kupa předmětů, které jsem nestudovala, těžko je soudit. Ale těžce mi zní třeba Chov dinosaurů – některé druhy se určitě hodně pronesou.

Děkuji Bete za všechny zodpovězené otázky a všem čtenářům, kteří dočetli až sem.

Na shledanou v příštím díle Poznáváme Nebelvírské.