Lze redaktory nahradit?

Během několika letého úzkého soužití se mi například podařilo zjistit, že naše škrkny bytostně nesnáší cizokrajné znaky. Pokud takový znak v naší redakci chceme použít, aktivujeme divé komando.

Naposledy jsem takto škrkny viděla v akci nedávno. Freya se snažila protáhnout přes schválení vypracování jednoho z týmů famfrpálové soutěže. Škrkny ihned vyskočily jako Ema, když zacítí jídlo, a sesypaly se na Freyu. Tak tak byla vidět jedna její ruka pod hromadou, která se vytvořila. Rekonvalescence byla drahá. Kus růžového oděvu, který nám ostatním nechával osypky po celém těle, ale Freye dopomohl k úsměvu.

Jak však tyto nezbedné tvory dokážeme celý rok v redakci zabavit, aby tropily co nejmenší neplechu? Překvapivě je velmi baví kreslení. Pergameny s jejich kresbami momentálně leží všude. Jednou za čas je vždy posbíráme, ale velmi rychle opět pokrývají podlahu. Což se však ukázalo jako velmi šikovná ochrana naší podlahy, která stále vypadá jako nová. Rozlité niokao nebo limonáda už nás nemusí trápit, vždyť ono se to vsákne. 

Jenže tím je nejde zabavit na pořád. Škrkny jsou horší než malé děti. Svou pozornost na věc udrží jen krátkodobě.

Ve snaze zbavit se nechtěných úkolů, jsme se škrkny jali naučit základní redakční práce. S chutí si je na starost vzala naše redakční skřítka Cida, která je pérovala od rána do večera. I přes tento skoro až diktátorský režim se i dnes stává, že nám škrkny něco schovají, zatají nebo upraví. Jsou to uličnice a přeučit je to nejde. Pozornost jako takovou však mají rády, a tak většinu zadaných prací i vcelku obstojně provedou.

Tím se pro naší redakci otevřela možnost letních dovolených, kdy úřednickou část letní akce mají na starosti Cida se škrknami a my si můžeme vzít po pár dnech volna. Vlastně pro šéfredaktora je to jako kdyby měl další redaktory. Avšak máte přitom pocit, jako byste pracovali s dětmi z kouzelnické školky.

Na druhou stranu si pak šéfredaktor více váží lvích redaktorů. Já měla to štěstí s mnohými z nich v uplynulých letech spolupracovat a užila jsem si každou chvilku. A je úplně jedno, zda to byla spolupráce krátkodobá a nebo dlouhodobá. Hodiny ladění akcí, aby člověk v průběhu zjistil, že na něco zapomněl vyrovnávala skvělá díla, která přišla jako součást našich akcí. Každý jeden komentář nebo zpráva s ohlasem zahřál na duši a pomohla dělat snesitelnějšími chvíle nervozity, kdy člověk nevěděl, jak se budou líbit nápady, která přese mne procházely.

Za tyto zkušenosti moc děkuji a doufám, že se mi podaří přiučit na hradě a v koleji něčemu dalšímu.