Láska k tvorbě

Simelie Mallorny
Jako malé dítko mě velmi fascinovalo, když moje babička z kousku příze dokázala vytvořit svetr. Fascinovalo mě to z dálky, protože kdo by chtěl nosit růžový kousavý svetr, ve kterém se většinu času pekl. V té době jsem byla ještě tuze malá a nemělo by smysl mne to učit, jak jsem však povyrostla, tak jsem se rozhodla, že přijdu na kloub tomuto magickému kouzlu.

Zde začaly kořeny mé lásky k rukodělným pracím, kterým jsem se však několik let nevěnovala. S příchodem na hrad jsem však objevila spoustu lidí, kteří jsou šikovní, rádi pomohou a poradí a ve mě zase začala klíčit tvořivá duše. Vyloženě jsem si začala hledat způsoby, jak se kreativně v úkolech projevit a bylo mi jedno, zda to bude formou výroby svíček, stavbou modelu celého hradu do předmětu Artušovké legendy, a nebo přidáním se k návrhářské partě. Vždy jsem si našla něco, co se mi v danou chvíli hodilo a snažila jsem se většinu věcí udělat tak, abych je následně mohla někomu darovat.

Samotná tvorba se totiž nestala cílem mé cesty. V mých starších článcích jste již mohli vidět, že jsem vystřídala mnoho způsobů, jak něco vytvořit. Rozhodně na sebe nemám malé nároky, protože moje zkoumání mi vždy zabere několik hodin.

Mýma rukama už prošlo nespočet dračích vajec v podobě duhových svíček, na šperkařskou sadu se bohužel práší, protože nepřichází dobrý nápad a mýdla ve tvaru zvířátek jsem ještě nestihla dotvořit. Vytvořila jsem  však dvě malé deky pro děti, jednu obří pro dospělého, ale tím  mé úspěchy tak nějak končí. Na druhou rozdělanou deku se mi práší a klubíčka, ze kterých měly vzniknout háčkované sovičky, stále stojí na poličce. 

Těch možností, co dnes vytvořit je tak mnoho, že jeden po chvíli neví, co by si z nich měl vybrat. Pokud se rozhodnu dodělat věc později, většinou se stane to, že se k ní už nevrátím nebo jen velmi neochotně. Časová náročnost je jedna z věcí, co mě též nutí věci nedokončit. Přesto jsem schopná si vymýšlet další plány, co bych s těmito věcmi mohla udělat, až tyto dokončím. Nutí mě k tomu především vědomí, že ručně vyrobená věc obdarovanému udělá velkou radost. V dnešní době, kdy si každý může koupit, co chce, je pro mě samotnou vytvoření daru něco, čím ukáži osobě mě blízké, že ji mám ráda.

Takže ať už se vám na vaše práce z jakéhokoliv důvodu práší nebo se vám do nich zrovna nechce, nevzdávejte to. Prvotní nadšení sice opadne, ale cestu si jistě zase najdete, když budete vědět, že to má nějaký smysl.

Komentáře

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 4 + 3 (slovem)?
Akce

Přehled komentářů


...

Napsal: Eillen McFir Elat Dne: 02.06.2023 ve 18:03

Už bych asi měla spojit lásku k tvorbě s láskou k jídlu a vyrobit vám a slečně Emě tu dlouho slibovanou marmeládu Tajemství loňského léta... :D

:)

Napsal: Simelie Mallorny Dne: 02.06.2023 ve 12:04

že jo, si toho člověk vymyslí tolik, že se mu vlastně pak nechce do ničeho :D

:)

Napsal: Faye Dne: 01.06.2023 ve 18:59

Cítím celé téma tvoření velmi podobně. Hrad mi ukázal spoustu cest a neskutečně mě to baví. A zároveň, přesně jak říkáš, na spoustu věcí se mi také doma práší, protože nevím co dřív. Tak snad tu cestu zase všichni najdeme ve chvíli, kdy to bude pro nás nejlepší. :)

Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz