Draci ve světě mudlů

Již po cestě na místo našeho ubytování jsme zastavili v krásném městě Jičín. Město známé z mudlovských pohádek o loupežníku Rumcajsovi, kterého tu oslavují téměř na každém rohu. Ve chvíli, kdy jsme si užívali setkání s mudly za Rumcajse a jeho ženu Manku převlečené, jsem spatřila něco neskutečného. Kousek dál seděl obrovský drak, který se chystal odnést několik dětí! Drak v mudlovském světě? Chuděry děti!

Rozeběhla jsem se jim rychle pomoci. Čím jsem ale byla blíž, tím jsem zjišťovala jinou skutečnost. Vždyť je to jen socha, kterou si mudlové ve městě pohádek (jak se také Jičín nazývá) postavili. A ti caparti se po ní plazili a hráli si, že na drakovi letí.

„Cha, to bych vás chtěla vidět!“ pomyslela jsem si, když jsem si představila, že by tu na malém náměstíčku seděl skutečný drak. Než jsme k soše dorazili, děti se rozprchly, a tak jsem si draka alespoň mohla vyfotografovat. 

Ještě bizarnější však byla cesta na hrad Pecka. Vesele jsme klopýtali podél lesní pěšiny a těšili se, co nás na hradě čeká. Zhluboka jsem dýchala příjemný letní vzduch, užívala si, že nemusím sedět ve škole nebo obsluhovat v Děravém kotli (kde – jak mnozí z vás vědí – pracuji), když v tom se mi málem zastavilo srdce. Drak! V lese!! Ne, dračí hlava v lese!!!

Moment... Cože? Ukázalo se, že je to opět jen další z mudlovských nápadů. Přišlo mi to zvláštní. V Zakázaném lese můžeme narazit (a že už jsme během školních výprav narazili) na mnoho prapodivných věcí, ale tohle? Chm.

Už jsem se ani nepozastavila nad tím, když byl při stoupání k již samotnému hradu u malého stánku s knížkami malý plyšový drak k prodeji. Musím se přiznat, že jsem dokonce uvažovala nad tím, že si ho snad i koupím. Uznejte, že měl něco do sebe.

Ale to, co nás čekalo na nádvoří hradu, jsem nečekala ani ve svých nejdivočejších představách. (Vzkaz pro madam Eill: S ohledem na Vaše dračí srdce — nečtěte dál!)

Zůstala jsem stát s otevřenými ústy. Taková neúcta k tak majestátním tvorům!

Hleďte: