Děsivá budoucnost – Michael Jones novým šéfredaktorem LT

Zachovala jsem se jako pravý investigativní novinář, vzala do jedné ruky husí brk, do druhé hromadu pergamenů a rozhodla se, že tomu všemu přijdu na kloub. 

V hlavě mi neustále vyvstávala otázka, proč lenoch, budižkničemu, flákač, nedodržícoslíbí a především lump až do morku kostí touží držet v moci nejprestižnější hradní periodikum. Za tím bude něco nekalého. 

A já se vám tak pokusím všechna negativa této osoby osvětlit, abyste vzali rozum do hrsti a na všech veřejných vystoupeních tohoto ničemy dávali najevo svou nelibost hlasitým hvizdem či házením rajčaty…

Michael Jones je přestárlým studentem 6. ročníku naší školy. Správně by měl letos skládat zkoušky OVCE, ale kvůli svým stále neutuchajícím ambicím mít jednou na prsou alespoň stříbrný odznak nesložil v pátém ročníku zkoušky NKÚ (jeho historku o tom, že zapomněl, mu nikdo nevěří) a letošní rok se budeme asi všichni hodně divit, pokud se vůbec dokope k odevzdání alespoň jedné eseje. 

Jeho úkoly bývají zpravidla odfláklé, aby dosáhl hranice 3 palců, nemá problém svá vypracování obohatit hromadou vycpávkových slov, odstavci po jedné větě a dalšími známými podvůdky všech líných studentů. 

Mezi další jeho neřesti patří časté popíjení zlatého moku – mudlové tomu říkají „pivo“, a skutečně, snad žádný sraz, na kterém jsem byla přítomná s tímto padouším mužem, se bez tohoto nápoje neobešel. Nejenže v jeho útrobách mizela jedna sklenice za druhou, že se i zdatní počtáři zapotili a za chvíli ztratili přehled, o kolikátý půllitr to vlastně jde, ale ještě všechny okolní skoro abstinenty napadal, že jsou to ochlastové. 

Ale tyto drobné prohřešky jsou stále jen malou částí hnoje, kterou bych mohla na našeho nemilého Mika (jak ho často oslovujeme) nakydat. Víte, neexistuje nic horšího, než když si chcete večer v kolejní místnosti odpočinout a poslouchat jen veselé praskání v krbu, ale najednou jste vyrušeni hurónským řevem a zpěvem jednoho bláznivého šesťáka. Výhružkami u něj zrovna dvakrát nezabodujete, a tak vám nezbývá než komnatu opustit, nebo si sehnat opravdu pevné klapky na uši a doufat, že alespoň několikero těch falešných tónů se až k vašemu citlivému sluchovému ústrojí nedostane.

A teď si představte tu hrůzu. Jones se stane šéfredaktorem a na jedné z porad začne zpívat. Pokud utečete, budete okamžitě vyhnáni a vyhozeni z redakce a jakoukoliv ochranu svých uší jste si zapomněli na nočním stolku v pokoji. Dřív se řešil jen prostý nedostatek kofeinu, nyní by byla situace mnohem vážnější. Jde o vaše zdraví, opravdu chcete tohle riskovat?

Michael je jedním z lidí, kteří dohnali naši ubohou ex-tlapku ke zvýšení platu pro stálé i pravidelné redaktory. Rád se vychloubá, že pokud by to bylo jen na něm, zvedl by plat ještě mnohem výše. Teď si však položme otázku. Opravdu se tak po jeho nastoupení stane? A pokud ano, kde chce neustále novou zásobu peněz čerpat? Musím se přiznat, že mě poněkud děsí představa Jonese bourajícího krumpáčem hradní zdi ve snaze dostat se do kolejního trezoru, aby platil lidem, co jednou za čas napíší článek, většinou ještě se zpožděním mnoha dní oproti původní dohodě. Nic se nemá přehánět a s rozmazlováním redaktorů to platí dvojnásob. 

S tím ruku v ruce souvisí i nedodržování deadlinů, které se v naší redakci vymklo kontrole právě kvůli zde popsanému Mikovi. Do Lví tlapou přišel jako bohém, který nezná nejen dny v týdnu, ale ani měsíce, data… Poslat článek minimálně týden po termínu je pro něj zcela běžnou praxí, u které nemrkne ani jedním ze svých mnoha očí. To bude také speciální letní čísla vydávat až o vánočním čase, a přání čtenářům do nového roku tisknout v dubnu?! 

A pro tyto a mnohé další důvody, které vám už nejsem s to popsat (hrozily by mi perzekuce), zamyslete se a spojte se do boje proti temný silám, které ohrožují naši redakci a snaží se proniknout až na její nejvyšší trůn. Petiční listinu proti Padouchovi, kterou stvrdíte svým podpisem, si můžete u mě vyzvednout v kteroukoli denní dobu, stejně tak i odznaky „Nechceme tě Miku tady, běž doplnit cizí řady“.