Morbidní chvilka poezie potřetí
Olivie Windy
Halloweenská noc
Elisabeth Victoria Maxwell
Dýně venku svítí,
rodiny v klidu jsou,
tebe však něco děsí,
příšery si pro tebe jdou.
Upíři, zombie, oblud spousta,
ječíš, prosíš, bez pomoci,
ze země tvůj hrob vyrůstá.
brzy budeš na konci.
Rozdrápou tě, roztrhají,
je mi to moc líto,
je to jedna z tvých nejhorších fobií,
dělej co chceš, ale nepomůže ti to...
Rose Elizabeth Lewis
Bradavice topí se v nekonečné tmě,
veškeré světla poskytují jen dýně.
Ty se nachází téměř na každém kroku,
připomínají, co za období máme teď roku.
Skoro celá škola sešla se ve Velké síni,
ani noha se tam už bohužel nevklíní.
Všichni chtějí oslavit svátek mrtvých,
usazeni na lavicích velice tvrdých.
Dýňová šťáva, muffiny i polévka,
všichni ty dobroty jedí za horka.
Jeden stůl však není kompletní,
napravo chybí nebelvírské vedení.
Když z hostiny půl už jen zbylo,
v tu ránu se nebelvírské vedení objevilo.
S náručemi obrovských dýňových bomb,
začali osazenstvo zbavovat starých plomb.
Přidal se i zbytek červené koleje,
zítra je čekají kruté galeje.
Najednou nikdo neznal bratra,
ani dlouholetého psychiatra.
Síni zakrátko z rohu do rohu,
létaly dobroty z tvarohu.
Taky dýně občas se prostorem mihla,
s přibývající agresí přidala se i cihla.
Ač se profesoři snažili,
situaci neukočírovali.
I oni proto se dobře začali bavit,
obličeje studentů do fialova barvit.
Jediní duchové mohli být v pohodě,
díky své průhlednosti byli ve výhodě.
Vlastně tím byli hodně zaujatí
a čekali, kdo jejich skupinku obohatí.
Ve Velké ještě pořád všechno sviští,
jen Merlin ví, kdo schytá nálož příští.
Každopádně až válka ustane,
víme, kdo za ni metál dostane.
Nerys Heliabel Ghostfieldová
V příšeří pavučin
choulí se temný stín,
očima koulí jen,
hledá si cestu ven.
Už celé věky snad
z hrobky má vlastní hrad,
a v srdci palčivou
touhu pít krev živou.
Prsty své zatíná,
jeho čas začíná,
až kámen odsune,
teror všem nastane.
Rukou svou zašmátrá,
očima zapátrá,
v paprsku měsíce
snů má snad tisíce.
Když z hrobu vyleze,
jde rychle přes meze,
v ulicích ztemělých
slyšet je jeho smích.
Ústa má od krve,
ne ovšem poprvé,
oběti nesčítá,
vždyť sem zas zavítá.
Zkažená svatba
Michael Jones
Nevěsta s ženichem
Stojí bok po boku,
Už je jim veselo,
Už je jim do skoku.
Dýchám jim na záda
Schovaný v shluku,
Přiskočím, utrhnu
Ženichu ruku.
Hosté se otočí,
Zašumí v davu,
Zrovna když nevěstě
Ukousnu hlavu.
Vedou mě z hostiny,
Lidé všech sort,
Za to, že zničil jsem
Svatební dort.
Tajemné klepání
Michael Jones
Pošmourná světnice
Venku je noc,
Sfoukávám svíci, dnes
Je toho moc.
Vtom jako datel,
Co ruší vás ze spaní,
Ozve se od stěny
Zlověstné klepání.
Vyskočím ze židle,
Strachy se roztřesu,
Jazyk mi zdřevění,
Naslouchám bez hlesu.
Jdu za tím zvukem,
Srdce mi buší,
Vždyť bojím se strašidel,
Bojím se duší.
Oči mi kmitají
Zděšené docela,
Když vtom se zarazím
a plesknu se do čela.
Proklínám sklerózu
A hladím tu stěnu,
Vždyť jsem tu ve čtvrtek,
Zazdil svou ženu!
Komentáře
Přehled komentářů
1*
Napsal: Bete Dne: 05.11.2015 ve 16:14Máte to všichni úžasné, ovšem tedy pan Mike si zaslouží jedničku s hvězdičkou! =DD
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz