Thomas Olkim: Nebelvír byl má první volba

Komnata nejvyšší potřeby se v sobotu ráno neotevírá zrovna ochotně, to je starý známý fakt. Takže samozřejmě místo, na které jsem pana Olkima k našemu rozhovoru zatáhla, nakonec zdaleka nevypadalo tak úchvatně, jak jsem mu původně slibovala - ač jsem se opravdu snažila! Přístěnek na košťata by byl asi prostornější, ďáblova jáma o fous čistější, ale pan Thomas se na mě jen mile usmál a statečně vstoupil za svitu hůlky dovnitř. Zkrátka student Nebelvíru každým coulem, co k tomu dodat...

T.O.: Musím říct, že je těžké vybrat, co bylo výjimečné, jelikož tady je skvělé vše. - usměje se - Ale určitě nezapomenu na to, když mi přišla sova s tím, že jsem přijat, a následná první návštěva hradu a jeho zkoumání. To jsem si opravdu užil.

B.O.: Pravda, do hradu jste nastoupil už na začátku letních prázdnin, takže na jeho poklidné zkoumání jste měl opravdu spoustu času. Snil jste už tehdy o Nebelvíru, nebo jste si přál zamířit do jiné koleje?

T.O.: Nebelvír byla má první volba a doufal jsem, že se tam i dostanu. Je to prostě moje srdcová záležitost.

B.O.: Tak to jsem opravdu moc ráda. - potěšeně se zazubí - Nechyběla vám ale kolej přes prázdniny? Chci říct, musely to být týdny plné nejistoty, nevadilo vám přespávat na nováčkovské ubytovně a čekat na rozřazovací slavnost dva měsíce?

T.O.: To víte, že ano. Sice jsem si užíval hrad, ale byla tam ta nejistota, že se do své vysněné koleje nedostanu. Na rozřazovací slavnosti jsem si řádně oddechnul. - pousměje se - A jsem rád, že jsem v Nebelvíru, je to tady parádní.

B.O.: Myslím, že jste k nám moc dobře zapadl! Řekněte mi, zatím se spíše projevujete jako nenápadný introvert, který raději pozoruje dění než aby na sebe strhával pozornost - je to jen zdání, z kterého budeme brzy vyvedeni, nebo takový skutečně jste? - optá se se zvědavostí v hlase -

T.O.: Introvert asi nebudu, - pousměje se - ve společnosti jsem asi ten, co je víc vidět. Tady se ale soustředím na to, abych byl koleji prospěšný, a navíc jsem určitě o něco starší než jiní studenti, takže když se tady někdo baví například o škole nebo o jiných věcech, co dělají náctiletí, tak si jen v duchu řeknu „jo, to byly časy“. - pokrčí s úsměvem rameny -

B.O.: No tak to je skvělá zpráva, doufám, že vás v kolejce začneme vídat častěji! Rozhodně si nemyslete, že tam jste jediný, ehm, starší... - zachichotá se - Ale chápu - ono popravdě, k některým místním tématům nemají co říct ani někteří náctiletí.
Ale jak říkáte, letošní rok jste se s vervou věnoval hromadění bodů, přesáhl jste dokonce hranici tří tisíc, což je opravdu hodně dobrý výkon. Vedl vás k tomuto nasazení obyčejný zájem o studium, nebo jste spíše rozený bodohrotič, který touží po co nejlepším umístění v bodovacím žebříčku? Nebo vás vedla touha ukázat ostatním, co ve vás je, dobře se tu „zapsat“, řekněme?

T.O.: Platí to, co už jsem říkal, tedy snažit se nebelvírské koleji co nejvíce pomoct, abychom pak mohli zvednout nad hlavu školní pohár. Jinak jsem určitě velice soutěživý člověk a ze začátku jsem ani neměl v plánu to nějak hrotit, ale pak jsem si vždycky řekl, že studenta, co je přede mnou, bych mohl přeskočit, a tak to šlo dál a dál a dostalo mě to až tam, kde jsem teď. Taky bych chtěl říct, že jak úkoly tak soutěže mě baví dělat, jde to tedy tak nějak samo. - usměje se -

B.O.: Tak to je asi nejlepší odpověď ze všech možných. - radostně pokyvuje - Který předmět vás bavil nejvíce?

T.O.: Z toho mála, co jsem zatím studoval, tak asi Kouzelné instituce, jelikož ministerstvo kouzel mě vždy zajímalo. A pak Dějiny čar a kouzel, tam jsem se toho hodně dozvěděl. Jinak ostatní předměty byly taky fajn. - mrkne -

B.O.: Ah, rozumím. Kdybych si mohla jít ještě sednout do studentských lavic, na Kouzelné instituce bych se přihlásila mezi prvními.- utrousí - Už jste zmínil i soutěže, ve kterých jste též kolejní jednička. Na záda vám dýchá jen Nebelbrach, jinak jste nechal všechny ostatní nebelvírské studenty hluboce za sebou. Který typ soutěží vás baví nejvíce? A považujete se za kreativního člověka?

T.O.: Nejvíce mě asi baví kreslení a to jak tužkou, tak i na počítači. Nejsem zrovna nejzdatnější kreslíř, ale mám to rád. Jestli jsem kreativní, - zamyslí se - asi bych řekl, že jsem v jakémsi kreativním středu, takže rád dělám i nové věci, ale občas se vrátím i k těm zaběhnutým.

B.O.: Co famfrpál? Letos jste se mu věnoval dost aktivně, nejvíce natrénováno máte na chytači, což je opravdu náročný post. Proč jste si vybral právě tuto pozici – a hlavně, hodláte v ní setrvat a hrát v budoucnu za kolejní tým?

T.O.: Hodlám setrvat a taky hodlám hrát za kolejní tým, pokud mě tam budou chtít. - zasměje se - Famfrpál mám rád a když přišla možnost trénovat za kolejní mužstvo, neváhal jsem. Chytače jsem si vybral asi proto, že má ve famfrpálu jistou svobodu, a taky proto, že chytačů zase tolik není (aspoň myslím) a ne každý má tu trpělivost s tím, jak pomalu naskakují zkušenosti. Upřímně i mě to někdy trošku štvalo, když jsem viděl, jak ostatní postupují rychle dopředu a já se tam pachtím. - zazubí se - Ale baví mě to.

B.O.: Jojo, je jich málo, hlavně když nám teď tři nejlepší vypadnou do "starého železa". Takže určitě moc doufám, že vám nadšení vydrží, jak jsem tak koukala na trénincích, máte velké nadání, chce to jen na něm pracovat. Pěstujete ještě nějaký jiný sport, nebo jste výhradně famfrpálový nadšenec?

T.O.: Předně děkuji za pochvalu. - začervená se - Jelikož jsem z mudlovské rodiny, mám rád i mudlovské sporty a to hlavně míčové jako je tenis, stolní tenis, basketbal, fotbal, ale taky si zajdu zaběhat a zahrát badminton. Jinak bych ještě řekl, že než jsem nastoupil do Bradavic, tak jsem nějaký čas studoval tělesnou výchovu, to jen že jsem napsal tolik těch sportů. - usměje se - Sport mám rád.

B.O.: Ah, žasnu, tolik mudlovských sportů ani neznám. - začervená se též - No, ale jak jsem říkala, je na vás vidět, že máte sport v krvi. - zazubí se - Aspoň vám nebude v Bradavicích chybět.

No a já tímto všechny své otázky vyčerpala, taky vás nechci už déle zdržovat, takže vám moc děkuju za odpovědi, bylo mi potěšením, pane Thome.

T.O.: Já děkuji, madam Bet, a přeji příjemně prolenošenou sobotu. - usměje se -