Vítejte v Nebelvírské ZOO! Na discordu i v kolejce si často povídáme, co ti naši mazlíci provedli. A tak přinášíme okénko plné fotek zvířátek. Kdo chová kočky, pavouky, mravence a nebo křečky? Jaké miláčky máme doma? Jdeme na to!
Já sama bych vás chtěla seznámit s kočkou, kterou jsme si na vánoce vzali z útulku. Čas běží příliš rychle a dnes to již není koťátko. Seznamte se: kocourek jménem Oreo. Obrovský uličník, miluje přesazování květin a houpání v palmách:
Mimo jiné Oreo miluje jídlo. Tohle máme společné. Oreo dostal jméno po sušence, je stejně sladký a namíchaný: čokoláda s mlékem, klid a neutuchající energie. Jsem ráda, že jsem poskytla domov kotěti a on mi svou lásku opravdu oplácí. Mimo kocoura mám ještě fenku, je to leonberger a s Oreem tvoří dokonalý pár. A jsem šťastná, že je oba mám.
Náš pejsek se jmenuje Megi. Je to fenka. Je jí 10 let. Právě před deseti lety jí přinesla sestra. Někdo na ní sahal a matka jí odmítala. Sestra jí tedy přivedla k nám. Je to pěkná potvůrka. Moc dobře ví, jak na nás. Mamku a Pavla poslouchá. Mě jen, když se jí zachce. Za paničku má však maminku. Ta kam jde, tam jde hned Megi také. Ke mně přijde, jen když nikdo jiný není doma. A navíc se jí musí chtít. Miluje hračky a procházky. Taky spaní u mě v posteli. Nesnáší, když je doma sama. Když chce, tak je to mazel. To je moc milé. Taky si s ní ráda hraji. A jsem ráda, když mi dělá společnost. Zajímavé na ní je, že je celá černá. Špičku ocásku má ale bílou. Je to náš miláček.
Kohopak tu máme dále! Představte si, co všechno za zvířátka má doma lvice Andrejka! Tomu byste nevěřili! Já kulím očka ještě teď! A co nám tedy prozradila?
Andrea Samonnlová:
Začnu zvířátky, které jsem měla doma jako první a to jsou kocouři.
První kocourek se jmenuje Smouky, plemene Ragdool. Na tomto světě, po svých čtyřech tlapkách chodí už 6 let. Je to obrovský mazel, takový kočkopes -směje se-
Má přezdívku Mýfalm nebo pan Fluffy, kvůli tomu jak je jemný, chlupatý a mazlivý.
Smouky je zachráněný před útulkem nebo vyhozením ven, je za to úžasně vděčný, i když je velmi vybíravý, co se týče jídla. Miluje válení se v posteli.
Druhý kocourek se jmenuje Kitty, je svým způsobem taky zachráněný, jeho mamka je toulavá kočička. Kittymu jsou 2 roky, oproti Smoukymu je ale velice bojácný. Nedůvěřuje lidem a nedaří se nám tuto laťku prolomit. Od nás doma se relativně pohladit nechá, přijde a mňoukne si o konzervu, ale jakmile je tu někdo cizí, mizí pod postel a nevyleze. Plemenem je napsaný jako Evropský, což já beru jako pouliční remix. Když už se nám ho podaří chytit, je hodný a i se mazlí. Moc rád se snaží lovit přes sklo moje ještěrky.
Dále v naší domácnosti žije pejsek a jak jinak, než že je zachráněný z útulku. Jmenuje se Oskar a je mu rok a půl. Máme ho teprve půl roku, ale neuvěřitelně jsme si sedli a fungujeme spolu jako jedno tělo, jedna duše. Oskárek je německý ovčák s bullem, takže velký, těžký, ale neskutečně hodný. S kocourama si sedl skoro okamžitě. Mojí malou bludičku miluje, obzvlášť když si spolu mohou hrát a venku blbnout. Byl týraný a nikdo z nás neví, co všechno se mu mohlo dít, ovšem s námi funguje, jako kdybychom ho měli od malička. Poslouchá, povely vstřebává jako houba, jediné co mu musím vytknout je lov. Zajíci, kočky, jiné psy, cokoliv nechává na pokoji, ale jakmile ucítí srnu je pryč a to si můžu vyřvat hlasivky -směje se- naštěstí se vždy vrátí. Nejraději baští jablka (asi budeme muset nějakou jabloň zasadit) a zbožňuje své hračky, nejoblíbenější jsou plyšáci, ovšem ty má tak na půl hodiny, než z nich udělá zombie. Plně teď rozumím větě: "Pes, nejlepší přítel člověka."

Aby toho nebylo málo, máme v domácnosti ještě pár dalších zvířátek:
Dvě suchozemské želvičky, nalezené v lese. Zřejmě je někdo vyhodil, dali jsme jim jména Fred a George. Bohužel jejich věk není známý.
Dále máme dvě agamy vousaté, což jsou úžasné ještěrky, kterým říkám malí dinosauři - Šupinku a pana Mrázka. Oba jsem je zachránila z nevhodných podmínek. Měla jsem tři, bohužel brácha Šupinky před týdnem odešel za duhový most. Šupince je 9 let a panu Mrázkovi 4 roky.
Had jménem Nagini nám dělá radost ve svém terárku a ten je snad jediný koupený účelově. Je to užovka červená a je pěkně ukousaná, měla jsem ji v ruce jen jednou a už to nikdy neudělám!
Dále máme 16 sklípkanů. Jsou krásně barevní a jsou všichni hodní, ještě mi nikdo z nich nikdy neutekl a dokonce se mi podařilo i jeden pár rozmnožit! Jména asi zmiňovat nebudu, protože je jich hodně.
Kolonii mravenců zrnojedů je velmi zajímavé sledovat - jak to u nich funguje, jak žijí a jak mají rozdělené role. I tyto doma máme.
Pakobylky, moji Větvíci - k nim asi není co úplně dodat.
Bludička má v pokojíčku ještě rybičku, modrá betta bojovnice. Jmenuje se Blue a už je to senior.
V poslední řadě jsou tu moji zachránění felsumy - to jsou také ještěrky, rychlí zelení dráčci, zatím jsou to miminka, co se mi vylíhli. Jména nemají, ale určitě je ještě dostanou.
Na zahradě jsou pak králíčci a slepice.
Máme doma takovou malou Zoo, miluju je však všechny stejně a pokud se naskytne opět možnost záchrany, jdu do toho!
Dále přichází na řadu naše Meadow Algiedi. I v její domácnosti je veselo:
Ráda bych představila chlupaté členy naší domácnosti:
První z nich je Amy. Je jí 9 let a jméno je podle postavy z BBT a to Amy Farrah Fowler. Povahově je to sice typický Sheldon Cooper, ale je to holka takže .. Nejzajímavější kromě její typické bíglí autistické povahy je na ní asi její otec. Neb to je nejspíš psí Copperfield, který se dostal přes skoro dvoumetrovou betonovou zeď, potěšil její maminku a stejně tak záhadně i zmizel. Náš společný život trávíme především vzájemným pozorováním toho, co která kde jí. A testováním, která z nás má víc umíněnou hlavu. Když řeknu jdeme dolu, tak se zasekne, zafuní a jde nahoru. Takže občas se nám lidi na ulici smějí, protože stojíme, každá našlápnuto na opačnou stranu a přetahujeme se o vodítko kdo vyhraje.

Druhý člen domácnosti, který patří více méně mému bratrovi, ale žije ve stejném domě je Majdaléna. Je to nalezenec dovezený jeho tehdy už bývalou přítelkyní z Rakouska. Jednou večer mu zavolala, že jede z lyžování a veze mu dárek. No dárek to byl. Do dnes se směju, že se mu tím pomstila. Na kočičce se velmi rychle doma projevilo, že žila na ulici. Zřejmě si myslela, že její nový spolubydlící je další člen gangu, kterému je třeba ukázat, kde je jeho místo. Takže mého bratra už sedm let šikanuje, ochočuje si, kouše do nohou, likviduje nábytek, budí ho dřív, než by chtěl. A mně to děla strašnou radost, neb mi ta kočička vynahrazuje moje dětství, kdy si můj starší bratr zkoušel na mně karate.
A jako poslední se nám v tomto díle představí Simelie Mallorny se svou (jak já říkám) Fufinkou:
Mám doma škrknu, která se maskuje jako pes. Dostala se k nám z kouzelnického útulku, ale většinu času tráví v mé polo kouzelnické rodině mimo hrad. Je to velká uličnice, ráda se schovává v tmavých dekách, nenechá mě spát samotnou a využívá mě jako bramboru, kterou ráda okopává svýma nohama. Jakmile mi vleze do postele, můžu si být jistá, že buď přijdu o většinu prostoru na spaní nebo během noci přijdu o peřinu, ze které si udělá své hnízdo. Ráda kontroluje, co se kde děje, protože neplechu může vykonávat přeci jen ona, že?
K naší škrkně Andy se pravděpodobně dříve někdo nechoval hezky, nemá tedy ráda, když někdo dělá unáhlené pohyby. Vyhodnotí to jako útok na svého majitele a začne ho hlasitě bránit. Též nemá v oblibě kola a v neposlední době i mudlovskou hromadnou dopravu, ta totiž zdržuje od procházek a komu by se chtělo čekat, až ten velký povoz projede?
Naší rodině však prokazuje svoji lásku a ačkoliv nás jako pravá škrkna pěkně zlobí, stačí, aby se na nás roztomile podívala a je to hned zapomenuto.

A to je pro dnešek vše. Jaké další mazlíky chováme? To se dozvíte v dalším ZOO díle. Mějte se krásně, haf, mňau a vrrr příště!