Materiály k divadelním představením


Obsah:


Fontána příznivé sudby


Materiály k představení, které sehrála amatérská divadelní skupina koleje Nebelvír pro zbylé osazenstvo školy dne 22. října 2011.

Program a obsazení

Fontána příznivé sudby je jednou z bajek slovutného Barda Beedleho. Jedná se o pohádku nadčasovou a oblíbenou pro svůj bohatý děj a pro své poselství.
V Bradavicích byla poprvé nastudována jako divadelní hra v době, kdy byl ředitelem Armando Dippet. Představení však nedopadlo právě nejlépe, proto se od dalšího nastudování tohoto kusu na dlouhá léta upustilo.
V letošním roce se ovšem několik nebelvírských studentů rozhodlo hru nastudovat v nové úpravě, která by zahrnovala i vysvětlení, proč se tato hra ve zdech hradu nikdy nedohrála, a měla přesah, který by něco sděloval světu. A samozřejmě, aby poskytla zábavu studentům, zaměstnancům i profesorům školy.

OBSAZENÍ

ALBUS BRUMBÁL: Jessica Brownová


LUCIUS MALFOY: Oliver McCollin


ASHA: Emily Smith


ALTHEDA: Mia Scream


AMATA: Esperanza Milagrosa


SIR SMŮLA: Nebelbrach Mechacha


ČERV: Angelica Arless


GRÁINNE: Marla Fierté


ANABELLA: Bilkis Blight


ALFRÉD: Jessica Brownová


OLENTHEA: Angelica Arless


VYPRAVĚČ: Betelgeuse Orionis


Scénář: Betelgeuse Orionis, Bilkis Blight, Nebelbrach Mechacha
Kulisy: Mia Scream
Úprava obrázků s kostýmy: Angelica Arless
Režie: Bilkis Blight

Scénář a kulisy


- Zvedne se opona.-

- Nacházíme se v ředitelně Školy čar a kouzel v Bradavicích. Albus Brumbál sedí za stolem a cosi píše, když tu se ozve zaklepání na dveře. -


Albus Brumbál: - vstane od stolu a otevře dveře - Luciusi, jaké milé překvapení! Co si přejete?

Lucius Malfoy: Řediteli, jsem zde v neodkladné záležitosti! Co říkáte tomuto? - podá Brumbálovi pergamen -

Albus Brumbál: Fontána příznivé sudby? To znám, za mých mladých let jsme ji v Bradavicích hráli jako divadlo, profesor bylinkářství Herbert Beery to organizoval. Představení se nedohrálo, Velká síň při něm byla málem zdemolovaná. Můj předchůdce Armando Dippet pak vyhlásil absolutní zákaz všech divadelních představení ve škole. Možná bychom to mohli změnit a se studenty ji znovu nazkoušet.

Lucius Malfoy: Uvádět tuto hru by byla neuvěřitelná, donebevolající nezodpovědnost!

Albus Brumbál: Co vás vede k této domněnce, Luciusi? Znáte tu hru?

Lucius Malfoy: Kdo by neznal Bajky Barda Beedleho? Bohužel. A jistě, i tuto dramatizaci jsem četl. - odfrkne si -

Albus Brumbál: Ale neviděl jste ji, že? - dojde ke skříni a vytáhne myslánku - Tak se na to podíváme, ukážu vám aspoň zkoušku, ta dopadla dobře. - přiloží hůlku ke spánku, vytáhne stříbřité vlákno vzpomínky a přenese ji do myslánky, pak pevně uchopí Luciuse za rukáv a dotkne se kapaliny uvnitř -

- Ředitel školy a Lucius Malfoy se objeví u zdi zahrady, kde se tísní dav lidí. -

Lucius Malfoy: To se vám povedlo, řediteli. Já tu hru vidět nechtěl!

Albus Brumbál: Luciusi, podívejte, představení právě začíná!


Gráinne: Prý tam vysoko na tom kopci za těmi mohutnými zdmi je začarovaná zahrada, chráněná mocnými kouzly, a v ní tryská fontána příznivé sudby.

Anabella: Otec mi říkal, že jednou do roka, vždy v době mezi slunce východem a západem nejdelšího dne roku se jednomu jedinému nešťastníkovi dostane příležitosti probojovat si cestu až k ní, vykoupat se v jejích vodách a po zbytek života se pak těšit přízni osudu.

Gráinne: Myslíte, že by to mohla být pravda? Já na tyhle věci moc nevěřím.

Anabella: Já taky ne, ale podívejte, kolik lidí tu je. Stovky. Muži i ženy, bohatí i chudí, mladí i staří. Když tomu věří ti všichni, třeba na tom něco bude.

- Oba muži se posunou blíže ke zdi, kde se na okraji shromážděného davu setkají tři čarodějky, každá obtížená vlastním břemenem žalu, vyprávějí si navzájem o svých strastech a čekají na svítání. -

Asha: Jmenuji se Asha. Doufám, že mě voda z fontány vyléčí z mé nemoci. Žádný z léčitelů, které jsem vyhledala, mi nedokázal pomoci. Kdybych byla zdravá, byl by můj život šťastný. - zasípe a posadí se k zídce -

Altheda: Mé jméno je Altheda. Já doufám, že mi fontána pomůže od chudoby. Jeden zlý černokněžník mě připravil o všechno. O domov, peníze a dokonce i o mou hůlku. Stravuje mě beznaděj, kterou chci ve vodě fontány utopit. Bez ní by byl můj život rázem spokojený. - povzdechne si a opře se o zeď vedle Ashy -

Amata: Já jsem Amata a chci vodou z fontány opít své srdce, aby nebolelo. Můj milovaný mě opustil bez jediného slůvka rozloučení. Zmírám žalem z jeho odchodu a touhou po jeho návratu. Kdybych tyto pocity neměla, žila bych lepší život. - vysvětlí plačtivě a otírá si zarudlé oči -

Asha: Je mi líto vaší bolesti, když spojíme své síly, jistě se k fontáně dostaneme. - řekne rozhodně -

Amata: I mě mrzí příkoří, která vás postihla. Pokud se mi naskytne možnost dostat se k fontáně, vezmu vás s sebou. - souhlasí -

Altheda: I já se pokusím pomoci vám od vaší bolesti. - potvrdí a rozhlédne se po davu -

- Obloha se prosvětlí prvními slunečními paprsky a ve zdi se rozevře úzká štěrbina. Dav se okamžitě nahrne dopředu. -

Gráinne: - hrne se ke zdi -

Anabella: Já, musím to být já!

Olenthea: - klestí si cestu a odstrkuje ostatní lokty -

Alfréd: - plazí se po kolenou ke zdi - Musím se tam dostat.

- Ze zahrady za štěrbinou se mezi dotírající masou lidí proplazí dlouhé popínavé šlahouny a omotají se kolem Ashy. -

Asha: Pomoc! - z posledních sil se chytí Althediny ruky -

Altheda: Uch… - vyjekne a zachytí se za Amatin hábit -

Amata: Vydržte! - vykřikne a zaklesne své ruce kolem nohy rytíře sedícího v sedle vyhublého koně -

- Šlahouny svou silou táhnou čarodějky ke štěrbině ve zdi, rytíř se neudrží v sedle svého koně, spadne a je tažen za nimi. Všichni skončí za zdí, za kterou se ozývají naštvané výkřiky. -

Gráinne: Měla jsem to být já!

Anabella: - pláče -

Olenthea: Já tam chci, já se tam musím dostat!

Alfréd: - vzlyká a snaží se ještě dostat dovnitř -

- Zeď se uzavře a vše ztichne. -

Altheda: Ve fontáně se může vykoupat jen jedna osoba! - rozkřičí se na Amatu -

Asha: Už ve třech bylo dost těžké rozhodnout, která z nás to bude, a ty k nám přidáš ještě dalšího! - přisadí si naštvaně -

Sir Smůla: Nehádejte se, mé dámy. - na chvíli se odmlčí a prohlíží si čarodějky -

Asha: - zmlkne a začervená se studem -

Altheda: - sklopí oči k zemi -

Sir Smůla: Vidím, že jste všechny velké kouzelnice. Já jsem jen Sir Smůla, potulný rytíř, který nevládne ani kouzly, a dokonce ani dřevcem a mečem. Nevyznamenal jsem se nikdy ničím. - poznamená truchlivě -

Asha: Jak to souvisí s námi?

Sir Smůla: Nemám nejmenší šanci dostat se k fontáně dříve než některá z vás, protože vás nemohu porazit. Myslím, že bych se měl vrátit zpět za zahradní zeď. - vysvětlí a otočí se k odchodu -

Amata: - rozčílí se a chytí ho za ruku - Ó, ty malověrný! Těsně před cílem bys z boje utíkal? Tas svůj meč, rytíři, a pomoz nám dosáhnout cíle!

- A tak všichni čtyři vyrazí do začarované zahrady, kde po obou stranách sluncem zalitých pěšin roste obrovské množství vzácných bylin, ovoce a květin. Nenarazí na žádnou překážku, dokud nedospějí těsně pod pahorek, na němž se nachází fontána. Tam však, obtočeného kolem úpatí pahorku, najdou obludného červa, odulého a slepého. -

Červ: - slyší někoho přicházet a otočí tím směrem hlavu - Obětujte mi důkaz své bolesti!

Sir Smůla: - tasí meč a pokusí se červa zabít, čepel meče se však rozlomí -

Altheda: - sebere kameny a začne je házet po červovi -

Amata: - vytáhne hůlku - Mdloby na tebe!

Asha: - připojuje se k Amatě - Reducto!

Amata: Petrificus totalus! - snaží se červa zneškodnit -

- Dlouhou chvíli bojují, na červa však nepůsobí ani kouzla, ani kameny, ani rytířův meč. Slunce stoupá po obloze a červ nikoho z nich nepustí dál. -

Altheda: Už nemohu dál! Všechno je ztraceno. - upustí kameny, zakryje si oči špinavýma rukama a usedavě se rozpláče -

Červ: - připlazí se k Althedě a napije se jejích slz - Můžete projít! - odplazí se stranou a zaleze do díry -

- Rozradostnění červovým zmizením se tři čarodějky a rytíř začnou šplhat do kopce s vidinou toho, že ještě před polednem dorazí k fontáně. Asi v polovině příkrého svahu však narazí na slova vyrytá v zemi. -

Asha: Zde je něco napsáno. - skloní se k nápisu - Obětujte mi plody své práce.

Amata: Co myslíte, že to znamená?

Sir Smůla: Vyzkoušejme tohle. - vytáhne z kapsy poslední minci, kterou má, a položí ji na svah -

- Mince se odkutálí a ztratí v trávě. Rytíř s čarodějkami se pachtí dál, a třebaže se plahočí celé hodiny, nepostoupí ani o krok, nedostanou se o nic blíž vrcholu a nápis stále mají před sebou. Všichni začnou brzy ztrácet síly a propadat malomyslnosti, protože slunce se již začíná sklánět k obzoru. -

Altheda: - dál usilovně šplhá do kopce - Nesmíme polevit, nesmíme ztratit naději. Odvahu, přátelé, nenechte se odradit! - křičí na ostatní a otírá si pot z čela -

- Zářivé krůpěje potu dopadnou na zem a nápis, který jim brání v cestě, zmizí. Mohou postupovat dál, tak radostně vyrazí na cestu k vrcholu. Po chvilce před sebou konečně spatří fontánu, která se jako křišťál třpytí uprostřed květů a stromů. Než k ní však dojdou, narazí na potok, který se vine po úbočí pahorku a brání jim v další cestě. Hluboko v čiré vodě leží hladký kámen s nápisem: Obětujte mi poklad své minulosti. -

Altheda: Co budeme dělat?

Sir Smůla: Pokusím se přeplout na druhou stranu na svém štítu. - položí štít na vodu a skočí na něj -

- Štít se potopí pod hladinu a čarodějky vytáhnou zmáčeného rytíře z vody. Pak se všechny pokusí bystřinu přeskočit, ta je však odmítá pustit na druhý břeh. A slunce zatím na obloze klesá stále níž k západu. -

Amata: Obětujte mi poklad své minulosti… Obětujte mi poklad své minulosti… - přemýšlí a náhle se usměje - Já už vím, co to znamená! - vytáhne hůlku, přiloží ji ke spánku a jako stříbrnou nit vytáhne vzpomínky ze své hlavy a vhodí je do vody -

- Proud zachytí její vzpomínky na šťastné doby se zmizelým milencem a odnese je pryč. Vzápětí se nad hladinou objeví vyčnívající kameny a vytvoří cestu na druhou stranu, takže mohou konečně zamířit na vrcholek pahorku, kde se přímo před nimi mezi nádhernými květinami a bylinami blyští fontána příznivé sudby. Obloha již plane rubínovou červení a nastává čas rozhodnout, kdo z nich se vykoupe ve vodách fontány. -


Asha: - zřítí se v bolestech k zemi -

Amata: Asha je na pokraji smrti, myslím, že by se měla vykoupat ona.

Altheda: Souhlasím s tebou. K fontáně ale nedojde, musíme ji tam odnést.

Sir Smůla: Já ji odnesu. - skloní se k Ashe a pokusí se ji vzít do náruče -

Asha: Ne! Prosím… Nesahej… na mě! Hrozně to bolí… - dostává ze sebe trhaně -

Altheda: Podej mi svou čutoru, Sire Smůlo. - požádá rytíře a začne kolem sebe trhat všechny bylinky, které vypadají léčivě -

Amata: Myslíš, že jí to pomůže?

Altheda: Nevím, ale musím to zkusit. - natrhá bylinky, smíchá je s vodou v čutoře a nalije lektvar Ashe do úst -

Asha: - probere se a pomalu se postaví - Nic mě nebolí. Uzdravila jsem se! - raduje se - Už fontánu nepotřebuji, ať se vykoupe Altheda.

Altheda: - sbírá bylinky a strká je do kapes svého hábitu - Když dokážu vyléčit takovouhle nemoc, vydělám si zlata víc než dost. Ať se vykoupe Amata.

Sir Smůla: - ukloní se sličné kouzelnici a pokyne rukou k fontáně -

Amata: - zavrtí hlavou - Dala jsem potoku všechny své vzpomínky na dobré časy s mým milým. Zbyly mi jen vzpomínky na útrapy, které jsem kvůli jeho sobeckosti a ničemnosti zažila. Ke štěstí mi bohatě stačí, že jsem se ho zbavila a konečně prohlédla. Proto si myslím, že by ses měl vykoupat ty, šlechetný pane. Bude to odměna za všechnu tvou rytířskou dvornost.

Sir Smůla: Nemohu uvěřit vaší šlechetnosti! Děkuji vám! - přistoupí k fontáně, překročí okraj a ponoří se do vody i se zbrojí -

- Slunce se sklání za obzor, poslední paprsky hladí zemi a ve chvíli, kdy poslední zbyteček světla sklouzne za hradbu země, se rytíř Smůla vynoří z vody. -

Sir Smůla: - celý mokrý vystoupí z fontány a vrhne se před Amatu na kolena - Jsi nejkrásnější a nejlaskavější žena, jakou jsem kdy potkal. Chtěl bych být po tvém boku do konce svých dní. Staneš se mou ženou?

Amata: Jsi čestný muž, tvá mysl je čistá a tvé srdce ryzí, můj pane. Bude mi potěšením pojmout tě za manžela. - usměje se na něj a podá mu ruku -

Asha: Ať jste spolu šťastní!

Altheda: - oba dva obejme -

- A co bylo dál? Tři čarodějky a rytíř se ruku v ruce vydali na cestu zpět k ostatním lidem. Všichni prožili dlouhý a šťastný život a nikdo z nich nikdy nezjistil, že voda fontány nemá vůbec žádné zázračné schopnosti…
A co Albus Brumbál a Lucius Malfoy? Inu, ti opustili myslánku a vrátili se do ředitelovy pracovny. -


Lucius Malfoy: - rovná si hábit a netrpělivě podupává nohou - Myslím, že je jasné, proč se tato hra nemá hrát.

Albus Brumbál: Vážně? Podělte se se mnou o své závěry, Luciusi. Já tam neviděl nic, co by naznačovalo, že ta hra není nějakým způsobem vhodná. - posadí se za stůl -

Lucius Malfoy: Vždyť ta hra propaguje smíšená manželství! Myslím, že by z regálů bradavické knihovny měla být odstraněna všechna díla, v nichž jsou zmínky o křížení kouzelníků a čarodějek s mudly. Nepřeji si, aby byl můj syn ovlivňován a vybízen k pošpinění čistoty své pokrevní linie čtením příběhů, které propagují manželské svazky mezi čaroději a mudly.

Albus Brumbál: Takzvané čistokrevné rodiny udržují mýtus o své údajné čistotě tím, že mudly či čaroděje narozené v mudlovských rodinách vyškrtávají ze svého rodokmenu, nehlásí se k nim nebo je přímo zapírají. Na celém světě neexistuje jediný čaroděj, v jehož žilách by nekolovala mudlovská krev.

Lucius Malfoy: Toto je urážka, řediteli! Odmítáte odstranit takové knihy z místní knihovny?

Albus Brumbál: To zcela jistě odmítám. - zamrká a oči za půlměsícovými brýlemi se zalesknou -

Lucius Malfoy: Budete litovat, Brumbále!

Albus Brumbál: Ach ano, když Beedle hlásal bratrskou lásku k mudlům, rozcházel se s převládajícími názory své doby. Ale středověké názory jsou stále vlastní mnoha kouzelníkům.

Lucius Malfoy: Toto není konec! - vyrazí pryč a práskne za sebou dveřmi -

Skřítek: - vyběhne doprostřed pódia a zakřičí pisklavým hláskem - Ale kdeže, tohle JE konec… alespoň tohoto představení!

- Opona padá. -



Mágovo chlupaté srdce


Představení sehrála amatérská divadelní skupina koleje Nebelvír pro ostatní obyvatele hradu na Velký pátek, dne 18. dubna 2014. Pozvánkový materiál je k nahlédnutí ZDE.

Program a obsazení

Mágovo chlupaté srdce je příběh nadčasový a oblíbený pro své poselství. Kvůli svému drastickému ději však bývá označováno za tu z bajek Barda Beedleho, která je vysloveně nevhodná pro malé kouzelníky. Věříme, že si z něj nikdo neodnese doživotní trauma.

OBSAZENÍ

MÁG: Oliver McCollin


MATKA MÁGA: Bilkis Blight


OTEC MÁGA: Nebelbrach Mechacha


TETA: Angie Claire Silvery


PRVNÍ SLUHA: Michael Jones


DRUHÝ SLUHA: Adrian Collet


HUDEBNÍK: Narcissa Teacherová


DÍVKA: Nerys Heliabel Ghostfieldová


MATKA DÍVKY: Moly Any Jasminsová


OTEC DÍVKY: Nebelbrach Mechacha


VYPRAVĚČ: Betelgeuse Orionis


Scénář: Bilkis Blight, Nebelbrach Mechacha
Kulisy: Hekatea Centaurix
Úprava obrázků s kostýmy: Nerys Heliabel Ghostfieldová
Režie: Bilkis Blight

Scénář a kulisy


- Zvedne se opona.-

- Na pódiu je jídelna starého hradu. V popředí stojí stůl, u něhož sedí dva manželé. Vzadu plápolá krb, před ním je křeslo. Pokud v něm někdo sedí, není přes opěradlo pro záda vidět.-



Matka Mága:  - tváří se smutně - Náš syn se chová úplně lhostejně ke všem ženám, bojím se, že nezajistí pokračování našeho rodu, že si nepřivede manželku a já nikdy neuvidím vyrůstat naše vnoučata. - povzdechne -

Otec Mága:  - dívá se z okna, ale po manželčiných slovech se k ní otočí - Však ono ho to přejde, jen co mu nějaké děvče padne do oka! - zasměje se -

Matka Mága: Kolik děvčat se už o něj ucházelo. Čistokrevných čarodějek, mudlovských dívek, hezkých, ošklivých, chytrých, hloupých, bohatých i chudých. Žádná mu nebyla vhod.

Otec Mága: No právě. Každá by ho chtěla, v tom je ten kříž. Náš syn je pohledný, bohatý a nadaný. - zamyslí se - Myslím, že touží po velké lásce a bojí se, že by mohl padnout do osidel takové, která by ho chtěla jen pro jeho majetek a postavení, aniž by ho milovala.

- Vejde Mág a přisedne si ke stolu. -

Mág: Dobrý večer. Copak máme dnes k večeři? - pokyne sluhům, aby začali servírovat -

- Dva sluhové kladou jídlo na talíř. -

Matka Mága: - povzdychne - Jídlo máme dobré. A máme ho dostatek, ale něco tu stále chybí. Vnoučata, s nimiž bych si hrála.

Mág: - začne jíst, aniž by dal najevo, že si matčina proslovu všimnul -

Otec Mága: - podívá se vyčítavě na syna a zahromuje - Matka něco říkala! Proč jí aspoň neodpovíš? Stále jsi nenarazil na ženu svého srdce?

Mág: - polkne sousto - Ženu svého srdce? Proti tomu jsem se pojistil.

Matka Mága: - vyděsí se - Jak to myslíš, pojistil?

Mág: - zarazí se - Rozhodl jsem se, že se nikdy nenechám zbláznit ženou. Podívejte se na ty zoufalce, kteří jsou zamilovaní. Jak lkají a chovají se jako banda bláznů. A proč? Jen kvůli tomu, že láska zasáhla jejich srdce! Šňoří se a vyvádějí všelijaké hlouposti, ztrácejí chuť k jídlu i veškerou důstojnost. Já nikdy nebudu takový!

Otec Mága: Však uvidíme, co se stane, až potkáš dívku svého srdce. - prorokuje -

Mág: Takovou nepotkám! - prohlásí jistě -

Matka Mága: - povzdychne - Abys nelitoval.

- Všichni jedí. Světlo pomalu pohasne. Když se zase rozsvítí, sedí Mág u stolu sám. Je poznat, že již uběhla nějaká doba, Mág je výrazně starší, skráně má prokvetlé stříbrem. -

Mág: Dlouho jsem hledal v archivech, než jsem objevil zapomenuté kouzlo, které mi zajistilo, abych se nikdy nestal blekotajícím bláznem. Všichni mi teď jistě závidí. Jsem moudřejší než kdokoli jiný, protože nic nezasáhne mé srdce a nerozptyluje můj rozum. Nebudu trpět láskou, jako mí nebozí přátelé.

Teta: - vběhne a přivine se k Mágovi - To je neštěstí, to je neštěstí!

Mág: Drahá teto, posaď se u mne. - vtlačí ji na židli - Není nutné tak naříkat. Mí rodiče zemřeli, když přišel jejich čas, přesně podle řádu přírody. Všechny nás to čeká.

Teta: - trochu se uklidní - Mýlíš se, zemřeli příliš brzy. Copak to nevidíš? Tví vrstevníci se již oženili a mají děti, jejich rodiče se těší vnoučaty, ale ty jsi stále svobodný. Nedal jsi mamince a tatínkovi stejnou radost. Což ti to není líto?

Mág: Mí vrstevníci? Z jejich srdcí jsou nepochybně jen prázdné slupky, vysáté neustálým obskakováním ukňouraných mrňousů. Rodiče by jistě byli rádi, kdyby mě teď mohli vidět. Jsem pánem na svém hradě, který mi odkázali. Mohu se oddávat zahálce a hojnosti. Co mi chybí? Běž už, pošetilá, běž.

Teta: Abys jednou nelitoval.

Mág: - vyprovodí tetu pryč, pak si sedne do křesla u krbu, přes jehož opěradlo není vidět, takže se místnost zdá být liduprázdná -

- Vejdou dva sloužící a začnou uklízet ze stolu. -

První sluha: Lituji našeho pána, je sice neuvěřitelně bohatý a taky moudrý, ale nemá nikoho, kdo by ho miloval.

Druhý sluha: Nemyslím si, že je třeba ho litovat. Proč asi někdo tak bohatý není ženatý? Nějaký důvod to mít musí. Třeba není schopný najít si ženu, která by si ho chtěla vzít. Třeba taková ani neexistuje!

První sluha: - pokrčí rameny a odchází –

Druhý sluha: - následuje kolegu do hlubin hradu -

Mág: - vstane z křesla - Cože?! Já nejsem schopný najít si ženu? Že neexistuje taková, která by mě chtěla za manžela? To tedy ne! Já nechci je, ne ony mne! - přechází po místnosti - Najdu si ženu, pokud je to jediná věc, která chybí k tomu, aby mě lidé obdivovali. Ale ne ledajakou! Musí být krásná tak, aby mi ji každý záviděl a každý po ní toužil, musí být čistokrevná, z dobrého rodu, aby naši potomci byli silnými kouzelníky, a musí být bohatá alespoň tak jako já! - uhodí pěstí do stolu -

Konec prvního dějství.

Dějství druhé.


- Scéna je stejná jako v prvním jednání. U stolu sedí Mág se svou tetou. -

Teta: - usmívá se - Jsem tak nadšená, že jsi změnil své rozhodnutí! Není dobře člověku samotnému. Muž potřebuje ženu, kterou by miloval a která by milovala jeho. Ráda ti pomohu.

Mág: Slyšel jsem, že k sousedům přijela na návštěvu jedna dívka. Prý je to velice dovedná čarodějka z dobrého rodu.

Teta: Oplývá takovou krásou, že se každému muži rozbuší srdce, když ji vidí. - rozplývá se -

Mág: Říká se, že má doma hromady zlata. - nadhazuje vypočítavě -

Teta: - odmávne jeho dotaz a vede si svou - Není nikdo, kdo by ji nemiloval. Laskavostí a dobrotou srdce předčí všechny, které znáš!

Mág: - k sobě - Ona je přesně ta trofej, kterou hledám. – nahlas - Zítra pořádám velkou hostinu spojenou s plesem. Vyřiď jí prosím mé pozvání.

- Světlo pomalu pohasne. Když se zase rozsvítí, ocitáme se uprostřed plesového sálu. -


- Vpravo stojí stupínek se židlemi a nástroji, které čekají jen na hudebníky, nalevo jsou stoly, prohýbající se pod zlatým a stříbrným nádobím, plným nejvzácnějších vín a nejvybranějších pochoutek. Mág a jeden z muzikantů spolu rozmlouvají. -

Mág: Jsi velký umělec, všemi uznávaný. - lichotí hudebníkovi, ale jeho výraz zůstává chladný - Co bys řekl dívce, kterou bys chtěl získat?

Hudebník: Mluvil bych o její kráse a duchaplnosti. Možná bych jí přednesl nějaké verše. - vysvětluje a pomáhá si rozevlátými gesty -

Mág: Verše, to zní dobře. Znáš nějaké?

Hudebník: Samozřejmě. Například… - zamyslí se -

Hudebník:
Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!
Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,
tvá ústa tolik líbezná!
Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.
Celá jsi krásná, lásko má,
srdce mé zajalas jediným pohledem,
řetízkem jediným na hrdle svém.

Mág: - opakuje si -
Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!

- Přicházejí hosté. Mág si jich nevšímá, služebníci je usazují na místa. Když vejde Dívka, Mág se vydá k ní. -

Mág: Vítej, má drahá. - ukloní se a políbí nabídnutou ručku -

Dívka: Děkuji za pozvání, můj pane. - jemně se začervená a udělá pukrle - Ale nevím, zda oslovení drahá je patřičné. Chceš si mě snad koupit? - zavěsí se do něj a nechá se odvést ke stolu s občerstvením -

Otec Dívky: - zůstává poblíž dveří, pohledem projíždí sál a šeptá své manželce - Je to tu nádherné.

Matka Dívky: - nakloní se blíže ke svému manželovi -  Máš pravdu. Je velmi bohatý. Ale myslíš, že by s ním naše dcera mohla být šťastná? Víš, co se o něm říká… - rozhlédne se, jestli není nikdo poblíž a řekne skutečně tiše - Že snad nemá srdce!

Otec Dívky: To jsou asi jen pomluvy. Podívej, jak si spolu povídají. - podotkne šeptem a ukáže na pár stojící u stolu -

Mág:
Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!
Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,
tvá ústa tolik líbezná!
Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.
Celá jsi krásná, lásko má,
srdce mé zajalas jediným pohledem,
řetízkem jediným na hrdle svém.

Dívka: Mluvíš hezky, Mágu, a tvoje pozornosti by mě nesmírně těšily, kdyby šly od srdce, které podle mne nemáš.

Mág: Já že nemám srdce? Pojď se mnou, něco ti ukážu. - vezme ji za ruku a vyvádí ji ze sálu -

- Mág a Dívka odejdou. Hosté se zatím dobře baví. -

Konec druhého dějství.

Dějství třetí.


- Scéna je stejná jako v druhém jednání.-

Matka Dívky: - netrpělivě vyhlíží svou dceru a Mága - Kam to jen šli? Bojím se.

Otec Dívky: Nemáš se čeho bát, má drahá. Milenci jsou vždy nejraději sami.

Hudebník: - zpívá -
Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!
Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,
tvá ústa tolik líbezná!
Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.
Celá jsi krásná, lásko má,
srdce mé zajalas jediným pohledem,
řetízkem jediným na hrdle svém.

- Kolem prochází dva sluhové, kteří dolévají hostům víno. -

Matka Dívky: - přivolá posunkem oba sluhy k sobě - Sluhové! Kam šli Mág a má dcera?

První sluha: Viděl jsem je jít do sklepení. - ukazuje směrem ke dveřím ze sálu -

Druhý sluha: Náš pán tam často chodí. - vysvětlí a pokrčí rameny -

Matka Dívky: Pojďme za nimi!

- Všichni odcházejí. -

- Světlo pomalu pohasne. Když se zase rozsvítí, na pódiu je sklepení. -


- Přicházejí Mág a Dívka. -

Mág: Zde je můj nejvzácnější poklad. Tady v té začarované křišťálové truhlici. Podívej. - otevře truhlici -

Dívka: - zděšeně - Ach, co je to? To je srdce! Je celé scvrklé a zarostlé černými chlupy!

Mág: Vidíš, že mám srdce. Viděl jsem, jak jsou mí přátelé pobláznění, když se zamilují. Šňoří se a vyvádějí všelijaké hlouposti, ztrácejí chuť k jídlu i veškerou důstojnost. Dlouho jsem hledal v archivech, až jsem objevil zapomenuté kouzlo, které mi zajistilo, abych se nikdy nestal blekotajícím bláznem! Uzavřel jsem své srdce v této truhlici. - vysvětlí hrdě -

Dívka: - oči se jí naplní slzami - Ach, co jsi to provedl? Snažně tě prosím, vrať je tam, kam patří!

Mág: - zarazí se, ale pak se pousměje - Jak si přeješ, má nastávající. - vytáhne hůlku, rozřízne si hruď a vloží chlupaté srdce zpět do dutiny, v níž se kdysi nacházelo -

Dívka: - rozzáří se a obejme ho - Teď jsi uzdravený a poznáš, co je to pravá láska!

Mág: - na jeho tváři se střídá nespočet výrazů, od nevíry, lásky až k bolesti - Mé srdce, co to děláš? Ustaň! - přitiskne ruku na svou hruď, kde zběsile buší jeho srdce - Ten dotek hebkých bílých paží, ševel jejího dechu v mých uších, vůně jejích hustých zlatých vlasů… Nedělej to, já nechci!

- Světla zhasnou. Ozývá se bušení na dveře. Pak se dveře otevřou a vejdou hosté s loučemi. Na podlaze leží mrtvá dívka s rozříznutou hrudí, vedle jejího těla klečí šílený Mág a v jedné zkrvavené ruce svírá velké, hladké a zářivé šarlatové srdce, které olizuje a hladí. -

  Mág: Nádherné srdce, vyměním tě za své! - hůlkou se snaží vylákat své scvrklé a chlupaté srdce ven -

Teta: Ach, co jsi to provedl! - hořekuje a lomí rukama -

Matka Dívky: Mé nebohé dítě! - vrhne se k tělu své dcery -

Otec Dívky: Ty zloduchu! - vytáhne svou hůlku a chystá se na Mága zaútočit -

- Chlupaté srdce, posílené navrácením na místo, kam patří, na mágova kouzla nereaguje. -

Mág: - pochopí své marné snahy, odhodí hůlku a chopí se stříbrné dýky - Nikdy se už nenechám opanovat tebou! - zanoří dýku do své hrudi a vyřízne si chlupaté srdce z těla -

- Mág ještě okamžik zůstává vítězoslavně klečet s jedním srdcem v každé ruce, pak se svalí na dívčino tělo a zemře. -

První sluha: - zděšeně sleduje celou scénu - Komu teď budeme sloužit?

Druhý sluha: Přišli jsme o místo. Taková tragédie!

- Opona se zatáhne. -